10 oblíbených knižních postav

tt1

Už mám nepravidelně pravidelné rubriky na neděli (To Read List) a úterý (Teaser Tuesday). Chtěla jsem přidat ještě jednu, a to na čtvrtek (i když v originále je pondělní) – tentokrát s názvem Top týdne. Smyslem je napsat vždy 10 nej knih, knižních postav atd. podle zadání, které sestavila Luu z blogu Little Ramblings. Témat je 52, takže vystačí na celý rok.

Tak vzhůru do toho – ať trochu líp poznáte, co vlastně čtu a co se mi líbí – třeba načerpáte inspiraci. Pokud vás nápad zaujal a máte svůj blog, postupujte stejně jako já. Pokud blog nemáte a chcete i tak odpovědět, pište svoje tipy přímo do komentářů pod článkem. Dnešním tématem jsou oblíbené knižní postavy.

 

Bábi (Esme) Zlopočasná

Čarodějka ze Zeměplochy, kterou stvořil Terry Pratchett. Patří ke třem dobrým čarodějkám. Příliš nepoužívá magii, působí spíš silou své osobnosti, jen někdy použije kouzlo Zapůjčení, pomocí kterého může vyslat svoje vědomí do jiné mysli, ať už je to mysl zvířete, člověka nebo celého lesa. Kam přijde, budí velký respekt. U lidí není příliš oblíbená, protože jí na oblíbenosti nezáleží. Je to typ silné staré ženy, která si ví rady v každé situaci. Jinak jsem vždycky ráda, když se zeměplošským příběhem mihne zeměplošský Smrť a jeho vnučka Zuzanka a nebo trpaslík Casanovlez, barbar Cohen a další – Terry Pratchett totiž ještě nenapsal nudnou postavu…

Sandman

Sandman, Morpheus, Pán snů, Kai’ckul, Oneiros. Hlavní postava stejnojmenného komiksu, který napsal Neil Gaiman. Patří k Věčným, tedy k bytostem, které jsou starší a mocnější než bohové a které udržují chod vesmíru. Je vyobrazený jako mladý chlapík s černými vlasy a s hvězdami v černých očích. Většinou má na sobě plášť. Co je zvláštní – jeho podoba se výrazně mění podle situací a podle toho, s kým zrovna mluví. Přesto si ho čtenář nemůže splést, protože jeho „bublina“ má vždy podobu černé noční oblohy. Je laskavý a vznešený a já si ho okamžitě zamilovala.

Japhy Rider

Postava z knihy Dharmoví tuláci od Jacka Kerouacka. Možná bych měla přiznat, že mezi deseti nej má místo hlavně pro to, že mě uchvátil Gary Snyder, který byl pro tuto postavu reálnou předlohou. Na rozdíl od Kerouackova pojetí života – být absolutně free, nepracovat, občas se opít, poflakovat se a snít, Snyder nikdy zahálce ani přílišnému pití neholdoval, naopak, vystudoval literaturu, antropologii, japonštinu a čínštinu, v kalifornských horách vlastnoručně postavil srub a obdělával políčko, učí na univerzitě. Kerouac se zmiňuje o “nádherné prostotě Japhyho života”, o tom, s jakým málem si vystačil, že skutečně znal život v divočině a byl důsledný a pravidelný v meditaci.

Proč tady dřepíš celej den na prdeli?” divil se Japhy.
Praktikuju nicnedělání.”
A co má bejt? Kašli na to, můj buddhismus spočívá v aktivitě”, radil mi Japhy… (Kerouack, Jack: Dharmoví tuláci. Praha: Maťa, 2002, s. 207)

Leto Atreides II

Jedna z nejvýraznějších postav cyklu Duna Franka Herberta. Celá jeho rodina je sympatická a charismatická, od jeho děda vévody Leta a babičky Jessicy přes otce, imperátora Paula MuaďDiba až k sestře-dvojčeti Ghanimě. Leto se narodí s před-vrozenými vzpomínkami všech předchozích pokolení a navíc má schopnost nejen předvídat, ale svými myšlenkami přetvářet budoucnost. Když pochopí a najde zlatou stezku, obětuje se a postupně zmutuje v písečného červa, vládce pouštní planety Arrakis. Vládne potom 3500 let… ale to všechno jsou jen suché údaje. Leto, jehož kůže není jeho a který sám ze sebe udělal onu zlatou stezku, kterou provedl lidstvo, je prototyp novodobého spasitele – moudrého a zároveň hluboce lidského.

Šaman

Hlavní postava ze stejnojmenné knihy, kterou napsal Egon Bondy, a která vypráví zároveň o pravěkých lidech někde z doby (mezi)ledové a zároveň o Česku za doby komunismu. Šaman by měl být vážená osobnost, ale není. Sere na lidi a lidi serou na něho. Asi by jim měl co říct, hodně toho ví i chápe, ale nikoho to nezajímá. Sedí u vyhasínajícího ohně a jí zbytky, které mu dají, když pro ně udělá rituál, kterému sám ani moc nevěří. Jeho šamanské vize vás vezmou na trip a jeho myšlenky vám prozradí, jak se cítí člověk, kterého společnost odvrhla někam na okraj, i přes jeho schopnosti, nebo možná právě kvůli nim.

„Měla bys vědět jen, co je správně být člověkem. A o to ty se hovno staráš, jinak bys nebyla gestapačka.“
„Chtěla bych se o to starat!“ řekla dívka důrazně, protože od té chvíle, co si šaman začal řádně přihýbat, nepila a ostružiňák nechávala jemu.
„Být správně člověkem, znamená dbát o pravdu. To je všecko.“

Geralt z Rivie

Charizmatický Zaklínač Andrzeje Sapkowského, Bílý vlk, samotářský bojovník, mutant s nadlidskými schopnostmi. Lidé ho příliš rádi nemají, vlastně se ho bojí, ale čas od času ho potřebují, když je ohrožuje nějaká obluda, se kterou si Zaklínač (většinou ne nijak snadno, ale přece jen) poradí. Ságu jsem zatím nedočetla, ale seriál jsem viděla celý. Moc se mi líbila celková temná atmosféra, Geraltova tajemná nemluvnost i jeho románky a hádky s čarodějkou Yennefer.

Cyrano z Bergeracu

Kdo by ho neznal? Edmund Rostand napsal tuto postavu podle skutečného básníka Cyrana. Je to věčný looser, protože je příliš slušný, než aby se pokusil získat svoji lásku tím, že by zničil památku svého kamaráda, pro kterého ji získal svými verši a svým citem, který do nich dokázal skrýt. A skrýval se proto, že si o sobě myslel, že je pro ni příliš ošklivý. Třeba by jí s ním bylo líp, než když se trápila jako vdova v klášteře. Ale třeba ne. Třeba to všechno bylo přesně tak, jak to mělo být… Stále znovu mě to dojímá.

Rutja – syn boha hromovládce

Rutja je syn nejvyššího boha Ukka. Ukko a ostatní finští bohové jsou skuteční (tedy myslím tím, že je skutečně Finové znají a dříve je i uctívali), ale o Rutjovi jsem nic nezjistila, takže předpokládám, že si ho vymyslel spisovatel Arto Paasilinna. Pokud neznáte Rutju, představte si Thora (toho vysportovaného krasavce) v těle postaršího pána, vedoucího starožitnictví, kterému lehají ženy samy do postele a berňák odpouští nedoplatky kvůli jiskře božství v jeho očích. Představte si někoho, kdo po vzoru jiného úspěšného božího syna (Ježíše) shromažďuje svoje učedníky a uzdravuje nemocné. A navíc spravuje starožitníkovi, kterého ze všech stran ušlapávají příbuzní, ženy i sousedé, a jehož tělo si na zemi vypůjčil, farmu, život, jeho tělo i jeho sebevědomí…

Daenerys Targaryen + Tyrion Lannister (a další postavy z Her o trůny)

G. R. R. Martin stvořil plnokrevné a věrohodné postavy. Skoro nikdo tu není jenom hodný nebo jenom zlý (snad až na Jofryho), dokonce se jejich charaktery vyvíjejí – to se mi nejvíc líbilo u Jaimeho Lannistera, Khala Droga a Ohaře. Navíc – jak už asi všichni pochopili – se čtenář musí o svou oblíbenou neustále bát, protože smrt je tu něco až děsivě normálního. Daenerys i Tyrion zatím žijí a já jim oběma předpovídám i přeju skvělou budoucnost. Daenerys, matka draků, která začínala jako mladičká ustrašená dívenka, ovládaná svým nechutně egoistickým a mocichtivým bratrem Viserysem, a která postupně posiluje svoji pozici a lidi ji milují, protože má dobré srdce a pevnou ruku. A Tyriona obdivuju, protože i přes svůj handicap a hlavně nenávist vlastního otce a sestry je to normální chlápek, který je vtipný, velkorysý a umí si užívat života (zatím). Moje předpověď po prvních třech přečtených knihách je možná bláznivá, ale já věřím tomu, že Daenerys se stane vládkyní na jihu a John Snow na severu od zdi, a všichni budou žít šťastně až navěky…

Medvídek Pú

Je zvláštní, jak se v průběhu života mění preference. Když mi bylo nějakých 7 nebo 8 let, milovala jsem Vinetoua a hrdinu Nika (Hrdina Nik – Eduard Štorch). Později jsem se zhlídla ve svatém Františkovi (Chuďásek Boží – Nikos Kazantzakis) a Aragornovi (J. R. R. Tolkien). Ti už na mém dnešním seznamu deseti nej nejsou, i když k nim mám stále pozitivní vztah. Naproti tomu medvídka Pú jsem objevila až jako dospělá a stal se mým velkým vzorem. Svačinka v 11, medík a bezstarostnost…

A tři navíc:

Gandalf, Severus Snape a Malý princ.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější literární postavy?

Knihy (české vydání):

Pratchett, Terry: Čaroprávnost (Talpress 1994), Soudné sestry (Talpress 1995), Čarodějky na cestách (Talpress 1996), Dámy a pánové (Talpress 1997), Maškaráda (Talpress 1998), Carpe Jugulum (Talpress 2000), Klobouk s oblohou (Talpress 2005), Zimoděj (Talpress 2007), Obléknu si půlnoc (Talpress 2011)

Gaiman, Neil: Sandman – celá série (11 knih) (Crew 2002-2013)

(recenze: Neil Gaiman: Sandman 1 – Preludia a nocturna)

Kerouack, Jack: Dharmoví tuláci (Maťa 2002)

Herbert, Frank: Děti Duny (Baronet 2007), Božský imperátor Duny (baronet 2001)

Bondy, Egon: Šaman (Akropolis 2006)

Sapkowski, Andrzej: Zaklínač I a II (Povídky o Zaklínači, Leonardo 1999-2000), Sága o Zaklínači – celá série (Leonardo 1995-2000)

Rostand, Edmond: Cyrano z Bergeracu (Odeon 1975)

Paasilinna, Arto: Syn boha hromovládce (Hejkal 2009)

Martin, George R. R.: Píseň ledu a ohně – celá série (Talpress 2011-dosud), Hra o trůny – grafický román – celá série (Egmont 2012-dodnes)

Milne, Adam Alexander: Medvídek Pú (různá vydání)

 

 

 

 

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Co na to říkají ostatní?

Připoj se k diskusi

2 replies to “10 oblíbených knižních postav”

  1. Veľmi pekný zoznam, s Bábi Zlopočasnou a Geraltom sa úplne stotožňujem 🙂 A keď sme pri tých postavách z fantasy, ešte mám veľmi rada Mrakoplaša zo série Zeměplocha. On je taký správne nešikovný, stratený, ale stále prežívajúci hrdina 🙂 Ďakujem za inšpiráciu, minimálne Rutja ma zaujal natoľko, že si pôjdem pozrieť knihy, kde vystupuje 🙂

  2. Lenny says:Author

    Díky za komentář, právě jsem si uvědomila, že by bylo dobré přidat na konec seznam knih, o kterých se zmiňuju, jdu to hned udělat…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *