Eva Turnová na MAČ: sebeobnažování a Plastici

mač 2015Můj letošní objev! Kateřina Tučková měla skvělé čtení a hlavně diskuzi, ale tu už jsem znala. Znala jsem i Martina Reinera, který nahradil na MAČi Michala Viewegha. Na Evu Turnovou jsem šla, protože znám Plastiky a protože mě zaujala jako člověk. Aspoň přes obrazovku. A naživo? Naprosto mě okouzlila!

Eva Turnová (* 1966) je „emancipovaná žena se širokým profesním záběrem“ – hráčka na baskytaru, zpěvačka, skladatelka, textařka, překladatelka, herečka. A spisovatelka, i když psát začala až někdy v roce 2012 a jde původně o sloupky psané do časopisů. Vystudovala češtinu a angličtinu na UK, hraje mj. se skupinou Plastic People od the Universe a s vlastním projektem Eturnity.

Měsíc autorského čtení (MAČ), náš největší literární festival, probíhá už pošestnácté v Brně, Ostravě, Košicích, Wrocławi a letos také ve Lvově. Zahrnuje domácí literaturu (podle místa konání, tj. českou, slovenskou a polskou) a také literaturu země, která je v daném roce čestným hostem – pro letošek je to Ukrajina.

17. 7. 2015: Eva Turnová

Ještě před čtením proběhla bouřka, vyjasnění a hovory o orgasmu (což na záznamu není, ale je tam organizátor, který se snaží publikum umravnit). Začátek musel samozřejmě patřit Plastikům. „Nám je dohromady 350 let,“ přiznává Eva Turnová. Na udivené pohledy odpoví, jakoby se nechumelilo: „Jsem to jednou počítala při pletí jahod.“

Že bude celé čtení ve znamení smíchu a neumravněnosti (jeden sloupek se věnoval bodu G) bylo jasné. Někdy se k tomu přidal i vážný tón. Třeba když Eva Turnová vzpomínala na očistný pocit při psaní prvních sloupků („samotnou mě to překvapilo, taková to byla až autoregrese“) nebo když mluvila o tom, jak ji stále překvapuje, že lidi zajímá, do jaké míry je to pravda. „Přitom mně o to nejde. Je to sebeobnažování, ale který si někdy i vymyslím. Je to fabulace.“

Sloupky jsou o „obyčejných“ věcech: o telefonních hovorech s prodejci pojištění, o seznamování s muži, o výchově dcery, o životě s vegetariánem, o hledání životní moudrosti v Mexiku („chtěla jsem zjistit, jestli Dušek kecá“), o „strejdovi“ alkoholikovi, o hraní s Plastiky.

V diskuzi jsme se potom mohli dozvědět, proč Eva přešla do jiného časopisu. Povídala i o tom, že je „deformovaná“ strukturou sloupku („když mi někdo zavolá, jak se mám, odpovím mu v 1400 znacích“), o psaní před deadlinem, o chození s kůží na trh, potřebě pozornosti a o tom, že „když někdo pochopí váš svět, tak je to takový pěkný bonus“.

Jedinou nepříjemností pro mě bylo to, jak pán (nevimkdo, nejspíš člen Plastiků), který Evu Turnovou doprovázel a seděl s ní na jevišti, do čtení poněkud nepěkně zasahoval, autorku opravoval a občas něco pro diváky nesrozumitelného prohodil.

Ale ani to mi nemohlo pokazit skvělý dojem z této zajímavé a krásné ženy. Její tři knihy nazvané Turnový háj 1-3 už čekají na přečtení.

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Chci napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *