Jan Němec: Dějiny světla

925Dějiny světla mě zaujaly svým námětem i osobností autora. Touto recenzí, která je stejně jako celá kniha psaná v du-formě, bych chtěla vyjádřit to, jak moc mě kniha zasáhla – tématem, stylem i myšlenkami. Ráda bych tím knize i Janu Němcovi vzdala takovou malou, neokázalou poctu.

G090021

Narodil ses stejný rok jako já, ve stejném městě jako já a chodil jsi na stejnou fakultu, kde jsi studoval stejný obor jako já. Možná i proto cítím určitou spřízněnost. Tím naše podobnost ale končí.

Tvůj otec je spisovatel a ty sám jsi už v roce 2007 vydal sbírku básní První život. Tři roky poté tě za sbírku povídek Hra pro čtyři ruce nominovali na Cenu Jiřího Ortena. Jak daleko ses za ty 3 roky posunul – od povídek o milostných vztazích k životopisnému románu, skoro mystickému.

O Františku Drtikolovi jsem slyšela v souvislosti s tím, že byl snad prvním českým budhistou a jogínem. Tebe na Drtikolovi zaujalo zvláštní rozpětí (od prvních foto-aktů v Čechách přes první překlad Tibetské knihy mrtvých až k aktivnímu členství v KSČ) a zároveň zvláštní celistvost.

V Dějinách světla sleduješ Drtikolův život od jeho devíti let, které byly poznamenané katastrofou v příbramských dolech. Normálně se u knih nedojímám, ale tady se skoro rozbrečím – jak sugestivně a přitom citlivě se ti to podařilo vylíčit.

Drtikol se už odmala cítil být umělcem. Maloval, ale nakonec odešel na mnichovskou školu umělecké fotografie. Trochu jsem mu záviděla tu mladistvou volnost, kdy vycházel s fotoaparátem do krajiny a pak si zařizoval vlastní ateliér.

Ale zase to neměl snadné u dívek, i když už skoro od začátku fotil jejich akty, v lásce byl trpitelem. A jen zavedl ateliér v Praze, musel narukovat do první světové války. Toto období přecházíš pouze několika jeho vlastními poznámkami, jako bys o těch hrůzách sám chtěl raději mlčet.

Našel po válce konečně to, co hledal? Lásku, pravdu, krásu? Ani poválečná léta nejsou vždy vlídná a radostná, jak by se dalo čekat, když všechno konečně směřuje k rodinnému štěstí. Tak že by snad? Nebo opět přijde další období osobního utrpení?

V těch posledních 70 stránkách, které se zabývají vnitřním životem Drtikola-mystika, jako by se děj skoro zastavil. Zůstávají jen vzpomínky, vize, náznaky. Možná ses to bál popsat, protože je to něco mimo tvoji zkušenost. A možná, že to takhle úplně stačí.

Tvůj první román sbírá jedno ocenění za druhým. Cena Česká kniha 2014, nominace na Magnesii Literu 2014, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého 2014 a Cena Evropské unie za literaturu 2014.

A já se tomu vůbec nedivím. Drtikol kreslil světlem, ty kreslíš slovy. Znovu a znovu a v různých podobách se vracíš k hlavnímu tématu. Světlo. Krása. Pravda. Tvorba. Ale hlavně světlo ve všech podobách. Od skutečného světla slunce nebo ateliérové lampy přes obrazy a podobenství až k přednáškám z fyziky a metafyziky.

Tvoje kniha spojuje všechno v jeden celek. Poetické popisy, nálady a emoce jednotlivých postav, které se mi při čtení stávají víc než blízkými, i historické reálie – opět poměrně známé: mladá republika a všechny její osobnosti v čele s Masarykem, Národní divadlo a Václav Vydra (dědeček toho dnešního), R. Thákur a Leopold Procházka, dopis pro Stranu z roku 1948.

A mimo toho také profesní reálie, tak vzdálené dnešnímu způsobu fotografování: různé chemikálie, fotografické desky a techniky,  ruční retušování negativů. Co zůstalo, je hledání správného světla a ženy jako múzy a modelky, u Drtikola nejdřív v secesních, symbolických výjevech, později ve futuristicky geometrických tvarech, jako by se světlo a forma oprostily od hmoty.

G090021

Co napsat na závěr? Asi je jasné, jak moc jsem z knihy nadšená, jak přesně mi „sedla“. Netvrdím ale, že je to kniha pro každého. Třeba jen ta zvláštní du-forma. Jak na vás působí? Na mě udělala velký dojem. Pomáhá utvořit důvěrný vztah – čtenáře s postavou v románu a zvláštním způsobem i vztah čtenáře a autora.

Byli byste zklamaní, kdyby kniha postrádala akci i romantiku? Já ne. Dějiny světla jsou o něčem jiném. O životě, který není snadný, ale i s tím těžkým se člověk nějak vyrovná. Je to na faktech založená, vycizelovaná, řemeslně velmi dobře odvedená práce, která se dokáže dostat hluboko pod kůži, oslovit rozum, emoce i všechny smysly.

Užívala jsem si četbu tak, že jsem neustále přestávala číst, abych do sebe všechno vstřebala.

Pokud vás oslovuje hledání krásy a smyslu, neměli byste si tuto knihu nechat ujít.

Jan Němec: Dějiny světla

České vydání: HOST, Brno, 2013

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Barvič a Novotný + nakladatelství HOST Brno

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!
Příspěvek byl publikován v rubrice Beletrie, Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *