Jan Řezáč o důvěryhodnosti (inspiro-ráno #43)

inspirativníHonzu Řezáče jsem poprvé potkala na setkání komunity Na volné noze, už ani nevím kdy – tak 3 roky zpět? Už tehdy platil za jednoho z nejlepších webových konzultantů. Už tehdy byl (jako jediný v obleku a se sklenkou drahého vína v ruce) nepřehlédnutelný a jeho smích nepřeslechnutelný. Prostě měl styl, už tehdy. Od té doby napsal knihu Web ostrý jako břitva, která už se podruhé dotiskuje, a ze svého one-man působení udělal s.r.o. s názvem House of Řezáč.

Nemusím asi vysvětlovat, že v dnešní době platí ve freelance komunitě/ u lidí kolem webů za superstar a ono „prostě měl styl“ se přetavilo (samozřejmě s pomocí jiných superstar jako je Karel Mindless Novotný) v něco, co v našich zemích nemá tak úplně obdoby – „Jan Řezáč“ se stal výraznou a známou značkou, kterou si s nikým jiným nespletete.

I proto jsem čekala, že si jako téma dalšího Inspirativního rána vybere právě tvorbu jména/ značky. Ale místo toho začal povídat o důvěryhodnosti. Co to znamená být důvěryhodný a proč je to tak důležité – v osobním i v profesionálním životě? Je důvěra automatická? A pokud ne, jak si ji zasloužit?

Od Honzy jsem očekávala skoro cokoliv. Srandičky nebo rady profíka… Ale tohle všechna moje očekávání předčilo. Bylo to tak nečekaně… lidské! Podle Honzy je důvěra o tom, že dáváme všanc svoji zranitelnost – i přesto, že víme, že to nemusí dopadnout dobře. Klient nám dává svoji důvěru a my ji nesmíme zklamat, pokud se chceme ve spolupráci dostat dál než za tu první zakázku.

A dál? Společný brainstorming. Každý z nás si zkusil odpovědět na otázku, proč by měli klienti důvěřovat zrovna nám. Z jakých jednotlivých věcí se důvěra skládá, proč jsou tak důležité reference, jak si vytvořit vztah s klientem a tak dál. Dostalo se samozřejmě i na pár slov o značce a taky o autenticitě, protože podle Honzy je důležitější být sám sebou a ne jen působit jako dokonalý … pozér.

A tak jsem si sama řekla, v čem jsou moje slabiny a kde můžu přidat, abych nejen působila, ale skutečně byla pro svoje potenciální klienty důvěryhodnější. V první řadě to bude dopsání referencí, které jsem získala v poslední době.  A potom se pokusím podrobněji popsat, co a pro koho chci dělat – a co dělat nechci. Důvěryhodnost je i o umění odmítnout určitý druh zakázek…

Úplně na závěr ještě připojím dvě Honzovy rady. Zdánlivě samozřejmé, ale občas to člověk potřebuje vidět nebo slyšet černé na bílém: čím víc klient cítí, že práci nedělám pro jeho dobro, ale pouze pro prachy, tím menší důvěra. A druhá: snažit se měnit podle požadavků druhých je stejné peklo, jako být sebestředný. Takže – zlatá střední cesta?

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Chci napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *