Laureáti Nobelovy ceny za literaturu 1911-1915

Nobel PrizeNobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa, i když – přiznejme si, v oceňování hraje jistou roli i politika.

Chtěla bych pro sebe i pro vás sepsat malé info o jednotlivých laureátech ceny a jejich knihách. Pokračuju třetí pěticí, laureáty Nobelovy ceny z let 1911-1915. Za co byli ocenění? Najdeme mezi nimi něco, co by lákalo k přečtení i dnes? A co si od nich přečíst?

1911: Maurice Maeterlinck

Belgický (vlámský) básník, dramatik a esejista (1862-1949). Většinu života prožil ve Francii, za 2. světové války žil v USA. Je představitel symbolismu, jeho mystická, temná nebo pohádková díla vypráví o osamělosti a absurditě světa. Jeho nejznámější divadelní hra Modrý pták byla v roce 1976 zfilmovaná a v roce 2007 ji uvedlo Divadlo Husa na provázku.

Zajímala ho příroda, vydal několik filosoficko-entomologických nebo botanických esejů. Esej napsal i o svých důvodech proč být vegetarián (Pohřbený chrám) nebo třeba o smrti. Pro mě velmi zajímavý člověk, jehož dílo láká k přečtení.

Nobelovu cenu získal „… za jeho mnohostrannou literární činnost a zejména za jeho dramatické práce, které se vyznačují bohatou fantazií a poetickým idealismem a které občas v závoji pohádkové podoby odhalují hlubokou inspiraci a tajemně oslovují lidský cit a imaginaci“.

1912: Gerhart Hauptmann

Německý prozaik a velký dramatik (1862-1946). Žil v pohnuté době a ve svém díle se ji snažil zachytit. Psal zvl. o sociálně slabých, dělnících a obyvatelích česko-německého pohraničí (např. drama Tkalci). Jeho dílo odráží dobu, ve které žil.

Nobelovu cenu dostal „… zejména za jeho bohatou, mnohostrannou, vynikající tvůrčí činnost v oblasti dramatického umění“. U nás od konce 80. let jeho knihy nevychází a ani já nemám chuť si něco od něho číst. Doporučuji snad jen potomkům těch, o kterých píše.

1913: Rabíndranáth Thákur

Bengálsky রবীন্দ্রনাথ ঠাকুর (robīndronātho ṭhākuro), v anglickém přepisu Rabindranath Tagore (1861-1941), byl indický (bengálský) básník, reformátor, filosof a všestranný umělec. Pocházel z bohaté rodiny. Jeho vlastní volný překlad sbírky Gítaňdžali (1913) byl v Evropě a Americe vřele přijatý.

Nobelovu cenu získal jako první ne-evropan „… pro hloubku a vznešené zaměření jeho básní, pro krásu a svěžest, jež jeho poetický génius skvělým způsobem dovedl uvést ve své vlastní anglické podobě do literatury Západu“. Psal milostnou a přírodní lyriku s duchovními až mystickými prvky, povídky i romány. Jeho básně se staly bengálskou a indickou hymnou.

U nás vychází poměrně často. Upozorňuju zejm. na překlady Vincence Lesného a Dušana Zbavitele, našich špičkových indologů. Zatím ještě nevím co, ale určitě bych si od tohoto autora chtěla v budoucnu něco přečíst (některé jednotlivé básně jsem už četla, ani nevím kde). Nejvíc mě lákají sbírky Gítaňdžali, Světlušky nebo Česání ovoce.

1914: X

Tento rok vyhrála I. světová válka, bohužel.

1915: Romain Rolland

Francouzský spisovatel (1866-1944), dramatik, profesor historie, hudební kritik a esejista. Svůj mohutný románový cyklus Jan Kryštof o osudech nadaného hudebního skladatele psal celých 12 let. Sice právě za něj obdržel Nobelovu cenu, jeho nejčtenějším románem je ale Colas Breugnon (Dobrý člověk ještě žije). Známá je i milostná novela Petr a Lucie a kratší románový cyklus Okouzlená duše.

Rolland psal o lidech a pro lidi. Zachycoval burgundský folklór a francouzskou historii. Skrze svoje romány a zejm. divadelní hry se snažil zprostředkovat širokým lidovým vrstvám ideály humanismu a pacifismu, které zastával (byl nejen odpůrce nacismu a fašismu, ale i blízký přítel Gándhího a vegetarián). Navzdory tomu si němečtí okupanti nedovovili mu nijak ublížit, byl totiž velmi oblíbený.

Mimo románů a divadelních her je autorem mnoha zajímavých biografií, zvl. hudebních skladatelů. Zajímal se také o indickou filosofii (kniha Mystický a činný život dnešní Indie).

Nobelovu cenu obržel „… jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí“.

Mě osobně romány o tom, jak matka i syn bojují za ideály ruského socialismu (Okouzlená duše), příliš nelákají, ale třeba Dobrého člověka bych zkusit mohla. Zajímavé jistě budou i životopisy hudebních skladatelů nebo indických filosofů.

G090021

To Read List:

Maurice Maeterlinck: Modrý pták, Doplněk, 2010

Rabíndranáth Thákur: Česání ovoce, Votobia, 1995

Rabíndranáth Thákur: Světlušky, Stratos, 1994

Rabíndranáth Thákur: Gítaňdžali, Odeon, 2000 (překlad Dušan Zbavitel)

Romain Rolland: Dobrý člověk ještě žije / Petr a Lucie, Levné knihy, 2000

Romain Rolland: Mystický a činný život Indie, Eminent, 1995

 G090021

Image copyright: Alfred Nobel – wikipedia (free)

 

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Co na to říkají ostatní?

Připoj se k diskusi

4 replies to “Laureáti Nobelovy ceny za literaturu 1911-1915”

  1. Bastera says:

    Pěkný přehled, vždycky když přijdu k Tobě, připadám si jako ten největší literární barbar! 🙂 Četla jsem jen Rollanda Dobrý člověk ještě žije a ráda bych si někdy konečně přečetla Petr a Lucie 🙂

    1. Lenny says:Author

      Neblázni, vždyť máš přečteného jednoho Rollanda, jak si mám připadat já, když jsem ho ještě nečetla?

  2. Lyra says:

    Od autorů zmíněných v tomto článku jsem četla pouze Rollandovu knihu Petr a Lucie a přiznám se, že jsem byla docela zklamaná, uvážím-li, jakou chválu jsem na ni slyšela. Myslím, že v tomto ohledu je lepší Romeo, Julie a tma, se kterou kniha Petr a Lucie bývá právě často srovnávána. 🙂

    1. Lenny says:Author

      Mě Petr a Lucie popravdě moc nezaujala, spíš ten Dobrý člověk, se kterým tvoří dvojknihu. Ale když už to budu mít v ruce, mrknu na to. Díky za tip na Romeo, Julie a tma, k tomu se možná taky někdy propracuju.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *