Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa, i když – přiznejme si, v oceňování hraje jistou roli i politika.
Chtěla bych pro sebe i pro vás sepsat malé info o jednotlivých laureátech ceny a jejich knihách. Pokračuju další trojicí, laureáty Nobelovy ceny z let 1948-1950. Za co byli ocenění? Najdeme mezi nimi něco, co by lákalo k přečtení i dnes? A co si od nich přečíst?
1948: Thomas Stearns Eliot
Eliot (1888-1965) byl americko-anglický básník, dramatik a esejista. Mládí prožil v USA, kde studoval na Harvardu, poté navštěvoval různé evropské univerzity, v roce 1916 se usadil v Anglii.
Z počátku navazoval ve svých básních na staré anglické a francouzské básníky, potom se pod vlivem Ezry Pounda přiklonil od symbolismu k imagismu. Jeho nejznámější báseň Pustá země (The Waste Land) je spjatá s konkrétní dějinnou situací – vypráví o první světové válce a marném hledání svatého grálu.
V básních a básnických dramatech se objevuje motiv duchovní vyprahlosti (Dutí lidé), pomíjivost okamžiku (Čtyři kvartety), často i křesťanské hodnoty (Popeleční středa, Vražda v katedrále). Nobelovu cenu získal „za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii“.
T. S. Eliot byl průkopník moderní básně a zároveň literární kritik a teoretik. Jeho dílo má určitě co říct i nám, vždyť duchovně vyprahlí a hledající skutečné hodnoty jsme pořád. Na svůj seznam zařazuju Čtyři kvartety. Zajímavé by mohly být i eseje.
1949: William Faulkner
Americký prozaik a básník (1897-1962), zakladatel modeního jižanského románu. Pocházel z rodiny majitelů plantáží, tradiční bílé aristokracie, která v té době už ale neměla majetek. Tradice jeho rodiny a rodného Mississippi se potom odrážejí v jeho díle.
Faulkner začal psát už ve třinácti letech, nejdřív zpracovával zážitky z války (“ztracená generace”). Proslavil se sérií tzv. Yoknapatawphských románovů z amerického Jihu. Soustředí se na psychiku a emoce postav a na společenské problémy (rasismus, alkoholismus, mladé svobodné matky atd.). Sem patří Prapory v prachu, Hluk a vřava, Srpnové světlo, Neodpočívej v pokoji nebo Absolone, Absolone.
Chci se také zmínit o detektivním thrilleru Svatyně, příběhu tragické lásky Divoké palmy, protiválečný alegorický román Báj a humoristický dobroružný román Pobertové. Za poslední dva obdržel Pulitzerovu cenu. Mimo toho napsal Faulkener mnoho povídek a asi 20 filmových scénářů.
Některé jeho romány (Hluk a vřava, Svatyně, Absolone, Absolone) mají složitou strukturu, používá v nich proudy vědomí a střídání různých rovin. Jsou sice čtenářsky náročnější, ale posouvají literaturu k postmodernímu vyjádření. Nobelovu cenu získal “za významný a umělecky svébytný přínos románové literatuře Ameriky”.
Americká literatura mi dlouho unikala, ale to bych chtěla napravit. Od Faulknera bych si ráda přečetla thriller Svatyně a možná i něco dalšího.
1950: Bertrand Russell
Britský matematik, logik, filosof a spisovatel (1872-1970). Pocházel z aristokratické rodiny. Jako filosof byl novopozitivista a empirista (a ateista), se svým učitelem A. N. Whiteheadem sepsal knihu o principech matematické logiky. Inspiroval americkou školu behaviorální psychologie, ale také pacifistické protijaderné hnutí 60. let.
Nobelovu cenu získal “jako uznání za jeho mnohostranné a významné dílo, v němž vystupuje jako zastánce humanity a svobody myšlení”. Ne že by mě filosofie nezajímala, ale tady si asi nevyberu.
To Read List:
T. S. Eliot: Čtyři kvartety, Argo 2014
T. S. Eliot: Praktická příručka o kočkách, Albatros 2014
William Faulkner: Svatyně, Argo 1996/ Alpress 2006
Chci napsat komentář