Laureáti Nobelovy ceny za literaturu 1951-1952

Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa, i když – přiznejme si, v oceňování hraje jistou roli i politika.

Chtěla bych pro sebe i pro vás sepsat malé info o jednotlivých laureátech ceny a jejich knihách. Pokračuju tentokrát pouze dvojicí, laureáty Nobelovy ceny z let 1951-1952. Za co byli ocenění? Najdeme mezi nimi něco, co by lákalo k přečtení i dnes? A co si od nich přečíst?

1951: Pär Lagerkvist

Švédský básník, dramatik, romanopisec, autor povídek a esejí (1891-1974). Věřící, levicově zaměřený a aktivně humanistický. V mládí ho zajímala malba. První básně a povídky byly ovlivěné úzkostí a beznadějí první světové války.

Ve 30. letech zaujal postoj aktivního odporu k nacistickému režimu (novela Kat, román Trpaslík). Často využíval biblické a mytologické náměty (vrcholný román Barabáš, novely o Ahasverovi). Nobelovu cenu obdržel „…za uměleckou závažnost a hlubokou samostatnost, s nimiž ve svém literárním díle hledá odpověď na věčné otázky lidstva.“

V češtině si můžeme přečíst téměř všechna jmenovaná díla a navíc se podívat na film Barabáš s Anthonym Quinnem v hlavní roli. Mohlo by to být dobré, připomíná to trochu Čapka říznutého mystikou, tak snad ten Barabáš.

1952: François Mauriac

Francouzský romanopisec, esejista, dramatik, básník a novinář (1885-1970). Patřil ke katolickým spisovatelům, ale nebyl fanatikem, který uznává jen jednu pravdu. Ve svých románech přemýšlel o rozporu mezi city a rozumem, touhou a zodpovědností.

V dospívání začal básněmi, postupně přešel k poetickým, sugestivně psaným prózám. Román Tereza Desqueyrouxová (1927) přijala kritika i čtenáři s nadšením, stejně jako drama Asmodée. Od 30. let upozorňoval na nebezpečí fašismu, za války působil v hnutí odmítajícím okupaci.

Za vrcholné romány lze považovat Farizejku a Galigai. Oba jsou o ženě, která je tak zahleděná do svých křesťanských hodnot, že zapomíná na soucit a ničí lidi kolem sebe. Nobelovu cenu získal “za pronikavou znalost lidské duše a uměleckou intenzitu, s nimiž v románové podobě tlumočí drama lidského života”.

Škoda, že právě Farizejka vyšla v češtině naposledy v roce 1948 – pro mě by to byl hlavní tip. Jinak jsou k dospozici svázané Romány lásky a nenávisti a nejnověji i Tajemství Frontenaků nebo Černí andělé.

To Read List:

Pär Lagerkvist: Barabáš, 1970

Barabáš (film podle Pär Lagerkvista, 1961)