Na čem pracuju: říjen 2016

ukaž co dělášSamhain… doba, kdy tma přebírá vládu, kdy duše zemřelých jsou tak trochu blíž našemu světu, a kdy je čas obětovat bohům a očistit se a uspořádat minulé záležitosti, aby život mohl pokračovat. Už je to 6 let, co jsem to napsala, ale vidím to tak pořád. Letošní Samhain ode mě odplavil jednu příležitost, aby mi hned druhý den přinesl novou. V říjnu jsem omítala hlínou prastarou roubenku a povídala si u toho s indiánským náčelníkem, slavila polokulatiny a sklízela dýně a poprvé četla před lidmi ze své budoucí knihy …

Co jsem dělala v říjnu?

Přiznám se, že jsem hlavně řešila, jak dál. Už jsem věděla, že nejsem editor KAMu (i když mi to bylo oficiálně sděleno až někdy 20. října), ale co tedy? Na konci října proběhly snad 3 schůzky a x meilů a telefonátů, ze kterých jsem pochopila, že mám psát, ale k tomu nakonec nedošlo. Rozseklo se to teď, v prvních listopadových dnech, kdy jsem už těch neustálých nedorozumění měla plné zuby. Jsem volná a můžu jít vstříc nových pracovním (i jiným) zážitkům!

A co jinak?

1) korektury/editace: korektury pro Deník Rovnost, to je taková moje jistota, k tomu jeden trochu nudný melouch pro kamaráda.

2) psaní: článek o trzích „před veletrhy“ aneb co se do článku v KAMu nevešlo, jinak bohužel nic.

Návštěvnost Tichého koutku byla (opět) rekordní, dokonce předčila všechna moje očekávání: 2 996 UN/ 5 097 návštěv. Zajímavé je porovnání počtu návštěv z vyhledávání – zatímco na začátku sem chodila většina z vás přes přímý odkaz a z vyhledávání jen asi 4 %, teď už je to skoro půl napůl.

3) knihy: přečetla jsem útlou oddychovku Rocannonův svět od Ursuly LeGuin, Mycelium mě zatím nechytlo, takže odloženo, stejně jako Člověk Gabriel. Bavilo mě Murakamiho Na jih od hranic, na západ od slunce, povídka Les kostí od mého oblíbence Roberta Holdstocka a hrozně zajímavá mi přišla knížečka poezie …sem cejtila les od Kateřiny Kováčové.

Teď mám rozečteno Pod sněhem od Petry Soukupové, ale obávám se, že je to na mě příliš tlusté (a moc real-life) a na čtečce Souostroví Gulag, což je fakt síla a nemůžu se od toho odtrhnout, i když z toho nejspíš budu mít depku. Jo a ještě jsme rozečetli Muž, který se zřekl peněz a přežil, a už podle toho trochu přeplánováváme domácnost a život, taky dobrá kniha.

4) hlína + domeček: ještě jsem stihla poslední hrubé omítky tohoto roku (u Stojícího Medvěda, indiána z kmene Čerokí, všechno se dělalo až nezvykle organicky a přírodně, parádní práce). Ve svém domečku jsem přidělala druhý díl plachty na střechu kůlny a závoru na vrátka a celkově to zazimovala. Pak jsem uklízela na půdě, pěkné hnusy v tom prastarém seně byly… Nasbírali jsme šípky a sklidili poslední mrkev a ředkve a dýně a z té úplně největší udělali kotel polívky a naprosto výbornou marmeládu.

5) doma + byrokracie: proběhla burza dětského oblečení, ale moc úspěšní prodejci jsme nebyli. Vyřídila jsem si sociální a zdravotní, které bych nemusela vyřizovat, nebýt jistých slibů, a konečně i stavebko. Z nového mobilu (Prestigio) jsem udělala luxusní čtečku, kterou jsem hned zásobila asi 10 knižními klasikami. Zato jsem nerozchodila GPS aplikace (SportsTracker, c:geo atd.), takže uvažuju, že ho pošlu dál a koupím jiný.

Na domečku jsme přivítali moji sestřičku a kamaráda Marka s fenkou Ájou. Já slavila polokulatiny a dostala dortík na přání (limetkový cheesecake), obří čokoládu, pořádně teplou peřinu (plněnou peřím, žádnou syntetiku), a sama jsem si nadělila nové hladítko a lžíci a vodováhu, abych se mohla konečně pustit do těch zdí a podlah.

6) V rámci říjnového Píšete do šuplíku? bylo autorské čtení paní Mileny Fucimanové. A pak byl jako prostor pro ty, kdo zatím píšou do šuplíku, ale jak jsem zjistila, téměř všichni z nich už normálně vydávají a taky normálně čtou a jsou zvyklí na pódia, jen já jsem četla fakt poprvé a měla jsem úplně hloupou trému a vůbec jsem si to neužila. Příště raději v nějakém přátelském okruhu než v záři reflektorů…

7) nově: v rámci práce u Medvěda jsem poprvé dělala omítky na rákosové rohože, kterými jsme překryli staré trámy roubenky i dřevěný strop (na dřevě totiž hlína jen tak nedrží). Byla jsem poprvé na setkání občanů naší vesničky s jejím vedením a byl to velký zážitek.

A taky jsem (sice ne poprvé, ale po dlouhé době) konverzovala v angličtině. Ke standardním znalostem jsem si nově připsala brick + plaster + chimney a já zase Medvěda naučila kotovice a schůdky (Medvěd přináší hliníkové schůdky a říká: In spanish it is „escalera“, in english „ladder“, what is it in czech? – Schůdky… – Medvěd koulí očima: What? Zhudky? – No, a nebo „žebřík“… – Ok, ok, schudky…)

A jaký bude listopad?

Můj. Možná za to může Samhain, který vyčistí a odstaní všechno, co už do života nepatří, a přinese místo pro to nové, nevím. Ale teď můžu zase plánovat a psát a pracovat na svých projektech nebo hledat/přijímat další možnosti. Mám snad tisíc nápadů a novou chuť do čehokoliv.

1) korektury/editace: korektury pro Deník Rovnost a dokončit tu práci pro kamaráda. Nově jsem navázala spolupráci s Amnesty International, uvidím, jestli zůstane u úprav textů, nebo z toho bude třeba i nějaký výlet do PR apod. A hned druhý den po ukončení spolupráce s KAM jsem si domluvila novou – stylistickou korekturu budoucího románu Jany Klimešové, takže práce zase bude víc než dost. Hurá!

2) psaní: psát chci co nejvíc, hlavně recenze na knihy i vybavení a pak nějaké to „poučení z krizového vývoje“. Ale trochu se bojím, že na to zase nebude dost času.

3) knihy: určitě budu dál dumat nad Souostrovím Gulag. A pak taky určitě chci přečíst Klub rváčů I a II. V zásobě mám Petru Soukupovou a nově taky Petra Vášu.

4) hlína + domeček: sice už v noci mrzne, ale vnitřní finální omítky se dají dělat pořád. Jinak je čas na vysekávání elektrických rozvodů a sypání štěrku do podlah. A řezání dřeva a sezení u kamen…

5) a další: vlastně podobně jako minule, protože jsem skoro nic nestihla: darovat staré/malé oblečení a knihy, které už nebudu číst, pořídit nový notebook, pořádný žebřík a internet do domečku. Koupit si (nové) pracovní tričko. Uvařit ještě aspoň jednu várku dýňové marmelády. Užít si listopadové volno s mými nejbližšími. Zajít na hrob babičce, je to přesně rok…

samhain-prostreno

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Chci napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *