Nobelova cena za literaturu 1977: Vicente Aleixandre

Dnes budu stručná. Vicente Aleixandre je u nás téměř neznámý, jeho básně nebyly dosud do češtiny vůbec přeložené. Můžeme se jen dohadovat, jestli je to proto, že se třeba jeho názory nelíbily minulému režimu, nebo proto, že nemá českému čtenáři co říct. Nebo je to jen náhoda a Aleixandre čeká na to, až ho někdo přeloží a objeví?

Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa.

1977: Vicente Aleixandre

Španělský básník, celým jménem Vicente Pío Marcelino Cirilo Aleixandre y Merlo (1898-1984). Spolu s mnohem známějším (a mnou velmi oblíbeným) Federicem García Lorcou patřil k okruhu avantgardních intelektuálů spojených pod názvem Generación del 27.

Aleixandreovy básně ze 30. a 40. let 20. století mají blízko k surrealismu. La destrucción o el amor (Destrukce nebo láska, 1935) a Sombra del Paraíso (Stíny ráje, 1944) jsou psané volným veršem, Pasión de la Tierra (Vášeň země, 1935) jsou básně v próze. Oceňuje v nich krásu přírody, objevuje se v nich motiv moře a země, ale také smutek z pocitu, že lidé ztratili vášeň a svobodu – ty zůstaly jen v přírodě.

V 50. a 60. letech se v jeho poezii objevuje větší důraz na lidskou společnost. Ve stáří psal kontemplativní, reflexivní lyriku – např. y Diálogos del conocimiento (Dialogy rozumu, 1974), En gran noche (Velká noc, 1991).

Jak už jsem napsala v úvodu, v Česku je Aleixandre téměř neznámý. Jedna sbírka básní vyšla ve slovenském překladu.

To Read List:

Vicente Aleixandre: Zničenie alebo láska. Slovenský spisovateľ, 1992