Stefan Spjut: Stallo

Události líčené v knize Stallo se odehrávají během jedné zimy roku 2004. S výjimkou úvodní kapitoly, ve které je v roce 1978 unesený malý Magnus Brodin, a s výjimkou vzpomínkových pasáží, které zahrnují skoro celé 20. století. Je to dlouhá zima, protože středisko Riksgransen u hornického města Kiruna, kde všechno začíná, se nachází na severu Švédska, až za polárním kruhem. V oblasti Laponska, kterou mimo moderních Švédů obývají Sámové se svou mytologií. A vírou v existenci trollů (sámsky stallů) – obrovských, nebezpečných polo-lidských bytostí.

Pozoruhodné na této knize je, že podrobnosti o existenci trollů víme skoro od prvních stránek. Podle traileru a avizovaného žánru jsem očekávala, že po nich budu jako čtenář pátrat společně s hlavní hrdinkou, že se mi jejich svět bude pomaličku otevírat, že kniha bude od začátku do konce plná děsivých odhalení a napínavého děje. Otevíral se mi ale spíš svět lidí, kteří o nich něco tuší, nebo se s nimi nějakým způsobem zapletli. Úvahy, strach a víra obyčejných lidí, kteří jsou stejní jako já.

Hlavní hrdinkou knihy, nebo spíš jedním z hlavních hrdinů, je mladá dívka Susso Myrénová. Její dědeček v roce 1987 vyfotil ve švédské divočině něco, co považoval za trolla, a Susso odmalička toto téma fascinuje. Shromažďuje informace, které píše na web, ale většinou se setkává jen s blázny a konspirátory. Až do té doby, než se jí přihlásí stará paní, která trolla možná skutečně viděla. A tím vlastně začíná celý příběh.

Mimo Susso je důležitou postavou i její ochranitelská máma Gudrun, která jako jediná vypráví svoje pasáže v první osobě. A Sussin expřítel Tornbjorn, kliďas a příjemný kamarád. Jejich zážitky se v kraťoučkých kapitolách střídají s paralelním příběhem lidí, kteří chovají trolly. Ano, chovají, jako domácí zvířátka. Krmí je, uklízejí po nich a starají se, aby trollové byli v dobré náladě. Jinak jsou totiž schopní lecčeho.

Tyto pasáže zajímavě přerušují rutinu v první třetině knihy. Po působivé první kapitole, která líčí únos malého Magnuse, mě to docela překvapilo. Najednou se nic moc zajímavého neděje. Děj se posouvá vpřed jen pomalu a nenápadně. Popis hrnku, ze kterého pije hlavní hrdinka kávu. Jak její přítel bere do ruky telefon, mačká čísla nebo hledá něco na počítači. Popis nudné směny v rodinném podniku, kde se prodávají zaručeně „pravé“ suvenýry turistům. Popis jízdy autem sem a tam po sněhem zapadaných silnicích, tankování na benzínkách. A občas dokonce i popis toho, jak jde někdo na záchod. Popisy. Hodně popisů.

Ne že by mi to vadilo samo o sobě. Všechny popisy jsou napsané poměrně pěkně a člověk se z nich leccos zajímavého dozví. Jen jsem měla pocit, že autor asi nezná klasickou Čechovovu poučku o tom, že když v prvním jednání visí na zdi puška, musí v třetím vystřelit. Protože tady je spousta popisů, které s dalším dějem nemají nic společného, třeba podrobnosti ze Sussiny práce. Je to jako chůze bludištěm se spoustou slepých uliček. Po nějaké době to nudí.

Ale ono se to rozjede. Sice až přibližně od půlky, ale stojí to za to. Začne to být jízda, doslova. Susso je napadená a kvůli ohrožení odjíždí s Gudrun a Tobem z Kiruny přes celé Švédsko, až na jih do Smalandu. Pátrají a rozplétají jednotlivá vlákna pravdy. Přibyde akce, dočkáme se únosu, útěku, psychického útoku (ano, někteří tvorové tu mají zvláštní psychické schopnosti). Mimo tajemství trollů se odhalují i složité vztahy v Sussině rodině. Není to totiž jen o trollech, ale i o vztazích rodičů a jejich dětí.

Všechno graduje, když si Seved, jeden ze skupiny chovatelů trollů, začne uvědomovat věci ze své minulosti. Když se rozhodne k akci. Strašně ráda bych vám o tom napsala víc, ale nechci spoilerovat. Ale chci se zmínit o jedné vedlejší postavě, ke které se dostala Susso při svém pátrání: malíři Johnu Bauerovi. On totiž vážně existoval a skutečně maloval trolly. Stefanu Spjutovi se tak podařilo dokonale zapojit do děje kus švédské historie. Včetně tragédie parníku na jezeře Vättern.

To všechno jsou klady knihy. Jako zápor vidím fakt, že se v ní strašně málo pracuje s motivací postav. Pořád čekáte, že se někde odhalí, proč se ti lidé o trolly starali. A ono to z ničeho nevyplývá, jsou tu snad jen dvě malé nápovědi (psychické schopnosti trollů a tajemství jednoho z těch lidí, v závěru jen naznačené). Stejně tak se moc nedozvíte o citových pochodech mezi Susso a Tobem nebo o důvodu, proč někdo chce zabít Susso (její smrtí by na sebe spíš upozornil). Dá se říct, že autor měl skvělý nápad, který ale úplně nedotáhl do konce, trošku ho rozředil, až nakonec si příběh žil vlastním životem a dělal si, co chtěl. Mimo hranice žánrů i pouček pro psaní knih.

A přece. Stallo je kniha, která se vám vryje pod kůži, i když to vůbec nečekáte. I když od začátku o trollech víte, i když to vypadá, že po úvodních kapitolách nemáte proč číst dál, když to vlastně všechno víte a nemáte se čeho lekat, přesto se v ní stále něco nového odhaluje a děj je dostatečně zajímavý, aby si udržel čtenářovu pozornost. Minimálně celou druhou polovinu vás bude kniha napínat a odhalovat záhady a tajemství trollů a občas vás donutí se bát nebo vám velmi sugestivně předvede něco, z čeho vám bude téměř nevolno.

Jako celek ale působí kniha naprosto civilně, navzdory mystickému tématu. A navzdory tomu, že je velmi rozsáhlá (celkem 544 stránek) a že obsahuje spousty popisů i všedních problémů (nebo možná i díky tomu) se čte úplně sama. Jen člověk nesmí příliš lpět na tom, že si chtěl přečíst něco, na co ho naladil trailer.

Protože Stallo není thriller. A horor už vůbec ne! Raději hned zapomeňte na podobná očekávání, jinak budete hodně zklamaní. Berte Stallo prostě jako pohodového mimo-žánrového společníka na dlouhé večery.  Vypněte mozek, zapojte city a nechte to na sebe působit.

Po přečtení této knihy mám pocit, že znám celé Švédsko, jeho krajinu, hory, jezera, historii, obyvatele, a hlavně jeho tajemství. A taky mám pocit, že znám hlavní hrdiny skoro jako vlastní rodinu a vůbec se mi je nechce opouštět. Naštěstí (nebo možná naneštěstí, protože to až bije do očí) je z posledních stránek patrné, že pokračování je možné. Nechám se překvapit.

John_Bauer_1915Trollové podle Johna Bauera (1915)

Stefan Spjut: Stallo

České vydání: HOST, Brno, 2013

Originální vydání: Stallo, Albert Bonniers förlag, Stockholm, 2012

Překlad: Azita Haidarová

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Barvič a Novotný + nakladatelství HOST Brno

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!
Příspěvek byl publikován v rubrice Beletrie, Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *