Top 10 knih mého dětství

tt1Třetí díl čtvrteční rubriky – Top týdne, ve které vám představím vždy 10 mých nej knih, knižních postav atd., podle harmonogramu, který sestavila Luu z blogu Little Ramblings. Témat je 52, takže vystačí na celý rok. Dnešní téma je TOP 10 knih z mého dětství. Jenomže – od kdy do kdy je člověk ještě dítětem? Do sedmi let? Do patnácti? To už se asi o dítěti moc mluvit nedá. Takže tak do desíti až dvanácti let? Mohlo by být…

Pod pojmem „dětská kniha“ si vybavím POHÁDKY. Ale: nějak si nemůžu vzpomenout, že bych si někdy pohádky četla, nebo jaké jsem měla oblíbené. Pamatuju si pouze na jednu prastarou pohádkovou knihu, měla černé ohmatané desky a ručně kolorované kresby. Říkali jsme jí „čarodějná kniha“. Ale už nevím, co to bylo vlastně zač. Na jednu knihu pohádek si ale přece jen pamatuju: byly to ruské pohádky s názvem Krása nesmírná.
Z dětských knížek si vybavuju Rumcajse, Káju Maříka, O letadélku Káněti a knížky o Neználkovi, ale ty 2 poslední mi nijak zvlášť neučarovaly. Docela závidím dnešním dětem, kolik je krásných a milých knih. Až jako dospělá jsem objevila třeba Medvídka Pú, pohádky o Křemílkovi a Vochomůrkovi (to bylo i dřív, ale já jsem to doma neměla) nebo novější, o skřítkovi Drnovcovi od Vítězslavy Klimtové, Jůlinka z veselé zahrádky od Terezy Václavkové nebo všechny ty skvělé knihy z nakladatelství Meander.
Z úplně dětského dětství mi víc utkvěla v paměti velká a na tehdejší dobu luxusní barevná kniha o pravěku. Protože byla tak luxusní, mohli jsme si ji prohlížet jenom párkrát do roka a pod dohledem, ale i tak na mě měla obrovský vliv. Pořád jsem malovala dinosaury a pračlověky a krytolebce, jak vylízají z moře na souš. Pravěk a starověk se stal mou celoživotní vášní…
Mezi moje první přečtené knížky patří dobrodružné – Vinnetou a další Mayovky, Verneovky a knížky z edice KOD (Knihy odvahy a dobrodružství). Taky jsem měla ráda Foglarovky a podobné knížky o klučičích hrdinech a jejich dobrodružných výpravách a táborech. Mimo pravěk byla mou největší zálibou příroda, takže jsem četla spoustu knížek o lese, rostlinách a zvířatech.
Když už mi bylo tak 12, začaly mě navíc zajímat duchovní věci, historie starých civilizací a různé sci-fi záhady. Četla jsem o egyptských pyramidách, o světech uprostřed zeměkoule nebo v sopkách, o Indiánech, o objevitelských výpravách atd. A nakonec (to už jsem si ale jako dítě nepřipadala) jsem se dostala i k Pánovi prstenů, naštěstí ještě dřív, než byl zfilmovaný a stal se módní záležitostí.
Které z nich mám ale zvolit do TOP 10?

Školák Kája Mařík

Pod pseudonymem Felix Háj napsala Marie Černá-Wagnerová. Jelikož byl Kája prezentovaný jako správný katolík (ale taky normální kluk z brdských lesů se spoustou nápadů a malých dobrodružství), byl za komunismu na černé listině. Doma jsme měli salátové (možná samizdatové) vydání, dokud v 90. letech táta nepořídil všech 7 dílů s novými obálkami. Ale to už mě to tak nebralo. Ten první o Kájově dětství je stejně nejkouzelnější.

Hrdina Nik

Knihu napsal Eduard Štorch (napsal i Lovce mamutů, ty jsem ale – pokud vím – nečetla). Myslím, že je to jedna z prvních knih, které jsem četla. Je o mladém Slovanovi Nikovi, který pomohl Sámovi proti Avarům, takže historická fikce s obrázky Zděňka Buriana. Doma jsme měli fialovou KODovku z roku 1968, kde je Nik svalnatý a statečný…

Klapzubova jedenáctka

Česká klasika od Eduarda Basse, ilustroval Josef Čapek. Takové sci-fi o tom, jak rodinný český fotbalový tým bez sponzorů dobyl fotbalový svět. Je to satira a nadsázka, což jsem možná v dětství nevnímala, ale četla jsem a pamatuju.
 

Chata v Jezerní kotlině

Knihy od Jaroslava Foglara jsem měla hodně ráda. Všechny ty Rychlé šípy, hochy od Bobří řeky… Chtěla jsem být jako oni, ale bydlela jsem na vesnici a k podobným dobrodružstvím jsem se dostala až na pozici rádce v patnácti letech. Chata v Jezerní kotlině na mě udělala velký dojem: tajemná rokle, do které chtějí hodní, zlí i pomatení… Když jsem to četla poprvé, tak jsem se docela bála. Dobrodrúžo…

Duch Llana Estacada

Karel May byl další můj oblíbený spisovatel. Vinnetou byla moje zamilovaná postava i kniha. Z těch dalších se mi nejvíc líbil Syn lovce medvědů a právě Duch Llana Estacada o tajemném jezdci v poušti. Nikdy jsem nepochopila to fyzikální vysvětlení toho, jak ze sebe dělal ducha, takže mi to připadalo spíš jako fantasy. Ale tak hlavně že pomstil všechny chudáky přistěhovalce a zbavil poušť těch zlounů, že…

Divoké děti lesů

Napsal Ernest Thompson Seton, autor Dvou divochů (k těm jsem se ale dostala až později). Jde o příběhy divokých zvířat, většinou jsou tragické. Myslím, že to byla první kniha, která mě dojala k slzám. Vážně je skvěle napsaná!

Pouští a pralesem

O této knize jsem se zmiňovala v přehledu nejstarších laureátů Nobelovy ceny za literaturu, protože ji napsal Henryk Sienkiewicz. Vypráví o dvou bílých dětech ztracených v africké džungli. Je určená mládeži a trochu se snaží vychovávat, protože zdůrazňuje, že by se lidé neměli přestat chovat jako civilizovaní Evropané, ani když jsou uprostřed pralesa, ale jinak je napsaná zábavně.

Tecumseh

Další můj hrdina, tentokrát podle skutečné postavy (Tecumseh žil 1768-1813 a byl to jeden z posledních úspěšných vůdců Indiánů). Abyste věděli, vždycky jsem hrozně moc fandila domorodcům proti bělochům (a to mě dodnes úplně nepustilo). Pořád jsem o tom přemýšlela, že to fakt mohli vyhrát a vládnout si v Americe sami. Fritz Steuben si sice nemohl odpustit nacistické vidění světa, ale dneska se Tecumseh vydává upravený. Pokud vím, četla jsem jen první díl, kde to všechno slibně začíná.

Robinsoni z And

Napsal Václav Šolc. Není to úplně klasická robinsonáda, protože letadlo ztroskotalo v pustých Andách. Děj už si moc nepamatuju, vlastně jsem to četla tak malá, že jsem těm reáliím téměř vůbec nerozumněla a místo z And (jakože z hor v Jižní Americe) jsem četla z ÁeNDé a přemýšlela, co ta zkratka asi znamená. Přesto to ve mně něco zanechalo…

Dvacet tisíc mil pod mořem

Knihu od Julese Verna si schválně nechávám až nakonec. Podmořský svět mě uchvátil už jako dítě. Asi jsem knihu dřív viděla než četla, patřila tátovi (jako ostatně většina výše jmenovaných knih) a působila starobyle a byla plná tajemných perokreseb. Mimo pravěku jsem tak pořád malovala svět pod mořem a dodnes mě to fascinuje, i když spíš snově než v reálu. Atlantida a tak. Od Verna jsem četla knih víc a co si pamatuju, tak druhá moje nejoblíbenější byla Děti kapitána Granta.

Dnešní knihy:

Háj, Felix: Školák Kája Mařík
Štorch, Eduard: Hrdina Nik
Bass, Eduard: Klapzubova jedenáctka
Foglar. Jaroslav: Chata v Jezerní roklině
May, Karel: Duch Llana Estacada
Seton, Ernest Thompson: Divoké děti lesů
Sienkiewicz, Henryk: Pouští a pralesem
Steuben, Fritz: Tecumseh
Šolc, Václav: Robinsoni z And
Verne, Jules: Dvacet tisíc mil pod mořem
Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Co na to říkají ostatní?

Připoj se k diskusi

6 replies to “Top 10 knih mého dětství”

  1. Melindaaaa says:

    Na Klabzubovu jedenáctku mám nejhorší vzpomínky 😀 Vůbec mě to nebavilo. Četli jsme to na základce asi ve 4. třídě. Vždy o hodinách pěkně nahlas, každý žák kousek. A jaký z toho asi můžeš mít dojem, když půlka spolužáků koktá u každého slova a vůbec jim to čtení nejde? 😀 No jo, jsem zlá 😀
    Ale já v dětství milovala Arthura Ransomea. Ten byl nejlepší 🙂 Top týdne se taky účastním a hodně mě to baví 🙂

    1. Lenny says:Author

      Tak to chápu, já četla zásadně sama. Za postelí, aby mě nikdo nerušil… Ransome mě bohužel minul, i když myslím, že by mě bavil. Možná ještě doplním vzdělání dodatečně 🙂

  2. Bastera says:

    Knih mého dětství by bylo asi tak tisíc, četla jsem všechno, pohádky, Správnou pětku, Foglarovky a pak i dívčí románky. Krása nesmírná byla úžasná! Chatu v Jezerní kotlině mám nejradši, taky jsem se docela bála. Většinu ostatních neznám a Kája Mařík mě tolik nebavil, my se sestrou měli nejradši Malého Bobše 🙂

  3. Jana CM says:

    Chata v Jezerní kotlině je hroznej horor! Dodnes na to vzpomínám. Jinak krom Foglara a zmíněných jsem měla ráda jako Basterka Správnou pětku i dívčí románky, Dvojčata Pat a Isabellu a Úžasnou zeměplochu 🙂

    1. Lenny says:Author

      Úžasnou Zeměplochu jsem poprvé četla až někdy ve dvaceti, tak nevím, jestli bych ji ocenila už jako dítě. Správnou pětku jsem neznala, ale trochu mi to připomíná Klub tygrů od Thomase Breziny, což jsou knihy, které musím číst prckovi (i když mě se to moc nelíbí, ale možná to jenom moc řeším).

  4. Taychi says:

    Krásu nesmírnou máme doma a chystám se na ni. Ještě jsem si koupila vyřazené chorvatské pohádky, tak jsem zvědavá na obojí 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *