Top 10 knih o lásce

pretty-background-of-couple-s-hands-together_23-2147591030Kdyby se vás takhle o Valentýnu někdo zeptal, jakou knihu o lásce máte nejraději, co byste mu odpověděli?

Knihy o lásce… jsou různé. Některé mohou být jen a pouze o lásce, jako by na ničem jiném ani nezáleželo (a zamilovaným často skutečně na ničem jiném nezáleží). V některých je láska jen kořením uprostřed jiného příběhu. V některých vůbec nejde o lásku mileneckou, ale třeba mateřskou. Některé mohou být něžně romantické, některé plné sexu, některé tragické – a některé zvláštní.

Osobně klasické zamilované knížky vůbec nečtu. Spíš ty zvláštní. A nebo ty, kde je láska součástí důmyslně vystavěného příběhu – stejně, jako je součástí našich životů. Nesnáším klišé a u knih (a filmů) o lásce je nesnáším dvojnásob.

Proto v mém výběru nenajdete žádné klasické milostné romance (i když to třeba vůbec nejsou klišé, jen jsou prostě už příliš zažité a ničím nepřekvapí) jako Romeo a Julie (jo, ta hra od Shakespeara), Jih proti severu (Margaret Mitchellová), Cyrano z Bergeracu (Edmund Rostand), ani moderní YA ságy, jako je Twilight (Stephenie Meyerová), Měděný jezdec (ne ten od Puškina, ale od P. Simonsové), Hvězdy nám nepřály (John Green) nebo třeba knihy od Nicolase Sparkse (Milý Johne, Vzkaz v lahvi, Zápisník jedné lásky…). Dokonce ani Padesát odstínů čehokoliv – ale to snad ode mě nikdo ani nečekal…

Mých TOP 10 knih o lásce:

1) Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce

Mohla bych začít moderní japonskou klasikou Norské dřevo, kterou jsem četla na vejšce a která ze mě udělala zapáleného Murakamiho čtenáře, ale raději vám představím jednu méně známou: Na jih od hranic, na západ od slunce. Jde ještě mnohem víc o čistý příběh lásky, která začne v nevinných dětských letech a pokračuje v letech zralých. Je psaná z pohledu muže, později ženatého s jinou ženou. Jeho láska, žena, která se objevuje a zase mizí, si zachovává svoje tajemství. Velké, hluboké a osudové…

2) Neil Gaiman: Hvězdný prach

Pokud znáte jen stejnojmenný film, který je spíš pohádkový a místy i komediální, asi vás překvapí, že tohle až taková pohádka není. Krásný gaimanovský příběh vypráví o mladém, naivním Tristanovi, který se vydá přes Zeď do fantasy-země pro spadlou hvězdu, aby získal srdce své vyvolené. Jenomže za Zdí je hvězda krásnou dívkou a Tristan není jediný, kdo ji chce získat – jdou po ní i následníci trůnu a kruté čarodějnice. Za Zdí ale Tristan nenajde pouze hvězdu, najde i svoji minulost, sám sebe – a lásku. I když ani film nedopadl špatně (hlavně díky Michelle Pfeiffer a Robertovi de Niro), je kniha plná zajímavých (a někdy i temných) detailů, které mi ve filmu chyběly.

Film: 2007, režie Matthew Vaughn.

3) Boris Vian: Pěna dní

Vian byl buřič a idol revoltující poválečné generace, jeho knihy (Naplivu na vaše hroby) mu vynesly soudní postih za urážku mravnosti. Pěna dní ale mravnost nijak zvlášť neuráží, je skoro pohádková, při její četbě se kocháte autorovou neskutečnou imaginací. Mimo jiné vypráví o mladém Colinovi a jeho milé Chloe, jejím onemocnění (které je opět nádherně popsané – jako že jí vyrostl na plicích leknín) a postupném chřadnutí. A Colinově oddané a přece bezmocné lásce. Skoro jsem to neměla sílu dočíst.

Podle této knihy byl i natočený film (2013, režie Michel Gondry).

4) Michael Ondaatje: Anglický pacient

Anglický pacient je popálený a umírající letec, který vypráví svůj příběh zdravotní sestře. Na rozdíl od filmu, který byl podle knihy natočený a získal 9 oskarů, je jeho knižní příběh složitější, plastičtější a možná i trochu chaotičtější (několik časových rovin, několik příběhů). Začíná ve 30. letech v Africe a pokračuje v průběhu II. světové války. Jeho láskou je žena jeho kolegy, takže nemůže skončit jinak než tragicky.

Film: 1996, režie Anthony Minghella.

5) Madeline Millerová: Achilleova píseň

Klasický příběh vyprávěný z pohledu Patrokla, Achilleova přítele, obdivovatele a – v tomto románu – postupně i milence. K velké nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. I když od začátku víme, jak příběh dopadne, nutí nás číst stále dál a dál. Millerová je skvělá vypravěčka, dokáže „malovat slovy“, zajímavě a uvěřitelně podat emoce a pocity, popsat válku a antické hrdiny civilním pohledem. A hlavně – přiměje vás vidět Achillea stejně božského, dokonalého, krásného a zároveň lidsky křehkého, jako ho viděl Patrokles.

6) Egon Bondy: Invalidní sourozenci

Vím, že tohle není žádný milostný příběh – přesto ho sem dávám. V Bondyho knihách je láska, čistý hluboký cit, tak nějak za světem, jakoby v jeho základech. Nemusí ji ani popisovat, stačí naznačit. V Invalidních sourozencích nenajdeme příběh vášnivé lásky ani žádné roztoužené milence, A a B jsou sourozenci, i když nevlastní, ale z jejich lásky se jen tak nějak „mimochodem“ rodí (po dlouhé době první) dítě – ve světě zničeném ekologickou katastrofou a byrokracií. Invalidní sourozenci jsou spřízněné duše, spodina (underground) společnosti plné falešné morálky a honby za „úspěchem“, kteří jsou na rozdíl od většiny spontánní, skromní, skutečně živí – a jako jediní přežívající… Moje srdeční záležitost.

7) Marguerite Duras: Milenec

Zato tato kniha je touhou a sexem přímo nabitá. Vypráví o vztahu mladé, chudé bílé dívky, lolitky, a téměř třicetiletého bohatého Číňana v realitě indočínského Saigonu na konci 20. let. Jejich vztah (i tato kniha) je skandální a zapovězený, od začátku oba vědí, že nemá budoucnost, ale… Ale láska. „Vytvořit bezvýchodnou situaci je pro mě ukojení, kterému se říká literatura,“ prohlásila autorka a právě tato slova jsou pro Milence více než charakteristická. I ve svých dalších knihách se k líčení „mučivé erotické bolesti“ stále vrací. Kniha získala několik ocenění.

Podle této knihy byl natočený i film (1992, režie Jean-Jacques Annaud).

8) Terry Pratchett: Národ

Když vlna tsunami zalije ostrov a spláchne celý Národ, je Mau právě uprostřed zkoušky, ve které se z chlapce stává muž. Vlna ale s sebou přinese loď a na ní – kalhotovou dívku. Příběh sice není primárně o lásce (jejich vztah tak jako tak od začátku nemá budoucnost, ona je bohatá bílá dívka, on domorodec), spíš o hledání nového místa (nového Národa), kam může člověk patřit, když je všechno staré pryč, a o tom, jak se chlapec i bez rituální zkoušky tím mužem skutečně stane… Najdeme v ní filozofickou hloubku i pratchettovský humor (Kde je naše pivo???). I tu – dětsky čistou – lásku.

9) Ondřej Netík: Hříšky bílé lišky

I v této knize je láska jen jednou z ingrediencí příběhu. Tou hlavní je… překračování hranic. Ve vztazích. V sexu. Kniha vypráví o bytosti, která se proměňuje z lišky na mladou a krásnou dívku, zralou ženu a klidně i starého muže. A svým živočišným šarmem a erotickými hrátkami mění naše konvenční uvažování, „odkrývá falešnou tvář morálky, aby vrhla své oběti do situací jejich nejniternější fantazie, kterou by nikdy nepřiznali. Její spontánní hravost je nakažlivá, její dětská radost okouzlující.“ Zkrotí ji někdo nebo něco? Ano, zkrotí. Láska jedné bylinkářky…

10) Tom Robbins: Parfém bláznivého tance

Nakonec můj úplně neoblíbenější příběh o lásce. Děj knihy začíná někde v šeru starověku, prochází přes Indii svázanou zvykem upalování vdov, aby se přes renesanční Francii dostal až do současné Ameriky. Hlavní postava, barbarský král Alobar, totiž odmítá stárnout. A celou tu dobu miluje jednu ženu. Udělal by cokoliv, aby mohli zůstat spolu. Věčně. Třeba i našel parfém s dokonalým složením, který by překryl pach starého fauna… V knize se střídá několik časových rovin a několik příběhů, aby se na konci všechno spojilo a setkalo. Číst si ji bylo velkým zážitkem.

A další…

– třeba Legendy o vášni (James Harrison), Nepřátelé: Příběh lásky (Isaac Singer), Ostrovní zprávy + Zkrocená hora (obě Annie Proulx), Jozova Hanule (Květa Legátová), Jeden den (David Nicholls), Láska je jen slovo (Johannes Maria Simmel), Osamělost prvočísel (Paolo Giordano), Milenec lady Chatterleyové (David H. Lawrence), Na větrné hůrce (Emily Brontëová), Desirée (Annemarie Selinko), Pravidla moštárny (John Irving), Tim (Colleen McCulloughová), Jíst, meditovat, milovat (Elizabeth Gilbertová) nebo Atlas mraků (David Mitchell).

A jaká je ta vaše „nej“ kniha o lásce?

G090021

Image copyright:

Designed by Freepik

(tento článek si přečetlo 125 čtenářů, v tuto chvíli se na něj dívá 1 z vás)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Jsou tu 2 komentáře. Přidáš další?

  1. Michaela napsal:

    Tak tenhle tvůj seznam mám v prohlížeči otevřený už více než týden, potřebovala jsem se jím řádně prokousat a hrozně mě baví :) Upřímně přiznávám, že většinu z nich si v dohledné době nepřečtu, střežím si emoční stabilitu 😉 Ale! Umístění Národa mi udělalo radost a už se sháním po Hvězdném prachu (v jakém vesmíru žiju, že mě tahle knížka dosud míjela?). Většinu ostatních jsem si uložila až zase dorostu do správné konstelace :) A rovnou přidávám svoji „nej“ divnoknížku o lásce, Nesmrtelný příběh (Catherynne M. Valente), a každojarní klasiku, Annu ze zeleného domu (L.M. Mongomery). Díky ještě jednou :)

    • Lenny Kavalirova napsal:

      Taky děkuju, přesně kvůli tomuhle to píšu :) A díky i za tvoje tipy, Annu znám jako film (nebo seriál?), není to úplně můj šálek čaje, zato Nesmrtelný příběh mě hodně zaujal, ruský folklór je super, hned se po ní podívám!