Jak jsme se nevypravili za ocúny

Taky máte seznam toho, co prostě chcete udělat? Na tom mém jsou i takové věci, jako „vidět kvetoucí ocúny“. Že kvetou na přelomu srpna a září a že by měly růst v chráněné oblasti Podkomorské lesy, to jsem si zjistila dávno. Ale že letos všechno bude tak trochu dřív než jiné roky, s tím jsem nepočítala. Ani s deštěm ne. A tak to nakonec dopadlo jinak, než jsem plánovala. Líp.

Jako pokaždé, když pořádám výpravu do přírody, procházím trasu pár dnů před tím, než na ni s sebou vezmu další lidi. To jsem udělala i tentokrát – a tento výlet ve středu 10. září byl i díky nádhernému počasí naprosto skvělý. Možná to byl poslední letošní krásný den, možná jsem jen měla štěstí, protože na jiných místech jižní Moravy prý pršelo.

Bojový slepýš a louky zalité sluncem

První zážitek mě čekal hned nahoře nad Žebětínem, kde jsem cestu začala. Potkala jsem tam slepýše. Ale ne jen tak ledajakého. Když jsem ho chtěla vyfotit, vztyčil se a začal kmitat jazykem do objektivu. Vypadal v tu chvíli jako malá kobra. Zůstal tak určitě aspoň minutu a poté se mi vrhnul na boty. Prostě bojový slepýš! Bohužel jeho rozmazaná útočící hlavička na fotkách příliš nevyniká.

Asi po hodině chůze v blízkosti Masarykova okruhu jsem konečně spatřila to, kvůli čemu jsem vlastně vyrazila: ocún jesenní. Jeden malý květ na naplaveném písku na břehu Augšperského potoka na louce zalité sluncem. A kousek dál v trávě ještě jeden. Nádhera. Chvíli jsem tam dřepěla a užívala si to. A pak jsem přeskakovala potůček a hledala na louce další, ale většina z nich už odkvétala. Podzim přichází nějak rychle.

mapa ocúnyTen den jsem potkala také spoustu žlutých jestřábníků, netýkavek malokvětých, kvetoucích chrastavců, čičorek, tolic, turanů, hluchavek a modrých zvonků. Louky byly plné chrp, okolo lesní cesty jsem našla nádherně vonící mátu, malé hvozdíky a poslední kvetoucí sadce konopáče a na břehu Popůveckého rybníka fialkové kakosty bahenní.

A ještě z jedné rostlinky jsem měla radost skoro jako z ocúnů: našla jsem kvetoucí černýš hajní. Na koncích jeho větviček, které jsou neuvěřitelně kýčovitě fialové, vyrůstají žluté květy. Celá trasa cesty je na mapce (klikni pro zvětšení).

Napršelo a neuschlo

Jenomže v sobotu 13. září, kdy se mnou měli jít další 2 dospělí a asi 4 děti, hrozil déšť. Během pátku a noci napršelo, cesty byly rozbahněné a hladiny řek zvednuté. Takže jeden účastník s dětmi akci odvolal a i náš statečný zbytek vyměkl. Rozhodli jsme se pro bezpečnou variantu – zůstat v dosahu šaliny. A dětem nasadit gumáky.

A tak jsme v příjemném polojasném počasí courali – a místy čvachtali – okolo Bystrce a brněnské přehrady a skončili na zastávce pod přehradou. Ocúny jsme sice nepotkali, ale i tak jsme viděli kvetoucí hadinec, netýkavku žláznatou, která je ještě hezčí než lesní malokvětá, trsy vysokých zlatobýlů a zrající šípky.

A kluci měli stejně největší zážitek z těch louží (čím hlubší tím lepší), z pár vlašských ořechů co našli cestou, z pouštění lodiček z listů po jindy téměř vyschlém kanále na svádění vody do řeky a z rozbouřené vody dole pod přehradou, která brala dech a vypouštěla na nás vodní tříšť. A nejvíc se jim líbila ta obrovská louže, do které nakonec zapadli i s gumákama…

Ocúny už letos nestihneme, ale přesto: kdo se mnou půjde na další výpravu?

(tento článek si přečetlo 80 čtenářů, v tuto chvíli se na něj dívá 1 z vás)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Je tu jeden komentář. Přidáš další?

  1. […] U Čarodějů v kouzelném kraji nad řekou Orlicí bylo opět krásně a mimo jiné jsem tam navštívila krajské ekocentrum a hliněný dům, zase jiný, než jsou tady u Brna. O cestě za ocúny jsem psala tady. […]