Držitelé Nobelovy ceny za literaturu 1964-1965

Nobel PrizeDneska si dáme opět trošku politiky. První z laureátů podporoval ultralevicové skupiny, druhý byl přímo komunistický boss. První byl fenoménem už za svého života a jeho myšlenky jsou dodnes minimálně zajímavé, ten druhý… posuďte sami.

Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa. Přináším info o dalších dvou laureátech Nobelovy ceny, tentokrát z let 1964 až 1965.

1964: Jean-Paul Sartre

Francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista (1905-1980). Správně by tady neměl být, protože Nobelovu cenu odmítl a nepřevzal. Demonstroval tím svoji nezávislost na oficiálních místech i na uznání jiných.

Odmala se zajímal o literaturu a od mládí o morální a sociální otázky. Jeho eseje a další díla jsou základem literárně-filozofického směru, ateistickému existencialismu. Psát začal v roce 1936, známý se stal díky dramatům, která vydal během druhé světové války.

Vždy se stavěl na stranu chudých a utlačovaných (byl proti diktaturám, kolonialismu i kapitalismu, podporoval alternativní ultralevicové směry a ke konci života začal obdivovat judaismus jako radikální sociální utopii). Žil se spisovatelkou a feministkou Simone de Beauvoir.

Známý je jeho filozofický román Nevolnost, novela Zeď a dramata – antikou inspirované Mouchy, Špinavé ruce, Mrtví bez pohřbu nebo Ďábel a pánbůh. Já jsem četla esej Existencialismus je humanismus – pokud vás zajímá existencialismus, tak doporučuju.

Sartre nedbal na detaily ani se nezdržoval hledáním poetických slov. Chtěl hlavně ilustrovat svoje filozofické názory, snažil se o překonání nihilismu, pocitu odcizení a falešné morálky. Osobně si ho vážím, i když s ním v něčem nemůžu souhlasit (někdy vám o tom napíšu víc). A určitě si od něho ještě někdy něco přečtu, i když to na mě působí… tak nějak depresivně…

1965: Michail Alexandrovič Šolochov

Sovětský spisovatel (1905-1984), člen Ústředního výboru KSSS, člen vedení Svazu sovětských spisovatelů, poslanec Nejvyššího sovětu SSSR, držitel Leninovy ceny.

Psal o svém rodném kraji – Rostovské oblasti na Donu. Nejznámější je čtyřdílný román Tichý Don o životě donských kozáků od první světové války po vítězství bolševiků.

Asi si to budu muset přečíst, protože nemůžu pochopit, jak někdo, kdo pravdivě popíše genocidu  (raskazačivanie) jednoho etnika, dostane cenu od těch, kdo tu genocidu provedli (a pak s nimi zasedá ve vládě). A pokud psal „na objednávku“ režimu, tak zase nechápu tu nobelovku.

To Read List:

Jean-Paul Sartre: Ďábel a pánbůh

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Chci napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *