Hvězdný prach (2007)

99510Oficiálně „dobrodružná fantasy pohádka“, já bych přidala ještě slova „steampunk“ a „zábavná“. Film, během kterého se nestárnoucí Michelle Pfeiffer proměňuje ze staré čarodějnice v démonicky krásnou ženu a zase zpět, ve kterém zeď a její starý hlídač oddělují svět anglického venkova od světa zázraků a kouzel. Film, který se zamýšlí nad podstatou lásky a (ne)zbytnosti přetvářky – a přesto nemoralizuje. To je Hvězdný prach z roku 2007.

Knihu se stejným názvem, která je předlohou  filmu, napsal skvělý spisovatel Neil Gaiman v roce 1999. Do filmového scénáře ji přepsala Jane Goldmanová spolu s Matthew Vaughnem, který film i režíroval.

Herci a postavy

Ve filmu hrají dva známí herci: už zmiňovaná Michelle Pfeiffer a Robert De Niro v roli kapitána pirátů Shakespeara, díky jejichž smyslu pro humor se divák perfektně baví.  A nechci zapomenout ani na Petera O’Toola v roli bezcitného vládce Hromotvrze, otce bezcitných synů.

Těmto třem známým tvářím zdatně sekunduje mladý Charlie Cox v hlavní roli Tristana Thorna, mladíka, který dospívá v muže. Hvězdu hraje  Claire Danes, které to „nadpozemství“ budete díky její křehké kráse bez problémů věřit.

Velmi dobře se mi koukalo i na Marka Stronga v roli charismatického prince Septima, který si na konci střihnul herecký koncert v podobě zombie ovládané zlou čarodějnicí.

V příběhu najdeme několik archetypálních postav – což ale v tomto případě určitě neznamená, že by byly šablonovité, spíš naopak. jsou to „panna“ (Yvaine), ztracená „matka“ (Una) a „stařena“ – dokonce čtyři různé stařeny/ čarodějnice.

Jména trojice čarodějnic (Špindíra Sell do jejich sesterstva nepatří) pocházejí z řecké mytologie, kde Lamia byla krásná královna proměněná v nestvůru, která se živila krví dětí. Empusa byla démonka z Hádu, jednou krásná, jednou děsivá. Jako čarodějnici ji zobrazil už Goethe ve Faustovi. Poslední z trojice Mormo byla stejně jako její sestry nestvůrná démonka z Hádu. Ve filmu jsou sice občas spíš k politování nebo k smíchu, ale určitá démoničnost tam je.

O čem to je?

Děj začíná ve viktoriánském anglickém městečku Zeď, které má jméno podle zdi, která odděluje svět naší a pohádkové reality. V něm žije Tristan, nepříliš hezký, trochu nešikovný a naivní chlapec, zamilovaný do krásné Viktorie. A o čem to je? Podívejte se na trailer:

Děj je docela propletený, ale není chaotický. Má jasnou linku a hlavně má spád. Princové se vzájemně vraždí a předbíhají, aby se jeden z nich stal králem. Čarodějnice používá svoje kouzla a šarm (a obsidiánový sekáček na maso). Všichni jdou doslova přes mrtvoly. A vlastně i Tristan by kvůli Viktorii udělal téměř cokoliv.

Jenomže – je to doopravdy láska, nebo jenom zaslepenost? Můžeme říkat, že někoho milujeme, když ho vlastně skoro neznáme, protože on nechce znát nás, nebo námi klidně pohrdá? Není někdy láska mnohem blíž, než si myslíme?

Tristan musí samozřejmě na své cestě čelit spoustě nástrah – a možná ze všeho nejvíc je mu protivníkem dívka-hvězda, která z jeho nápadu, že se stane dárkem, rozhodně není nadšená.

A tak mu nezbývá, než dospět. Naučit se bojovat, rychle se rozhodovat, tvářit se jako drsňák (učitelem mu je mistr v tomto oboru – strašný kapitán Shake-speare). A milovat. Prostě jednat jako muž.

Film versus kniha

Už si nepamatuju, jak přesně bylo v knize popsané prostředí, ve kterém se děj odehrává, ale ve filmu je to viktoriánská Anglie. Právě kvůli tomu (a taky docela dlouhé epizodě na vzducholodi) jsem v úvodu napsala slovo steampunk. Vizuálně povedené, mě se moc líbily i ty větrné a holé pláně. Stejně tak krásná je hudba, kterou složil Ilan Eshkeri.

Co si naopak z knihy pamatuju, je tajemný lesní tvor. Působilo to trochu hororově, protože nikdy nebyl popsaný úplně, vždycky se tam jenom mihl, a tak jsem byla moc zvědavá, jak bude vypadat ve filmu. Jenomže – nevypadal nijak. Vůbec tam nebyl. A s ním chybělo několik dalších temnějších odstínů původní předlohy.

Na prvním místě mrtví princové. Uznejte, duchové princů, které zavraždili vlastní bratři, moc legrační nejsou. Tedy v knize. Ve filmu totiž ano. Tam slouží jako jeden z komických momentů.

A hned potom čarodejnice. Z knihy jsem z nich měla démoničtější pocit. Vůbec bych nečekala, že zpětná proměna Lamie z mladé a krásné na starou a ošklivou bude taková legrace. Tu do toho vložila právě Michelle Pfeiffer. I když, jak už jsem napsala, určitá strašidelnost a to, že skutečně ztělesňují zlo, to tam zůstalo.

A jako další komický moment posloužil kapitán Shakespeare. Robert de Niro je neuvěřitelný borec, který si klidně udělá legraci sám ze sebe i z… (doplňte si po shlédnutí filmu). Tato epizoda přidala celému filmu oproti knize ještě další, nečekaný rozměr.

Takže? Mně se film líbil. Knihy se držel jen co se týká děje a postav a tak dokázal, že děj a postavy nejsou všechno. Přidal krásný vizuál a trochu jinou atmosféru, jen o trochu jiné pojetí a vyznění některých situací, pár jemných grimas ve vhodnou chvíli a několik drobných změn na závěr, a máme tu zábavnou romantickou pohádku, ve které od začátku do konce víte, komu fandit.

Užijte si ho!

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!
Příspěvek byl publikován v rubrice Filmy podle knih. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *