Top 10 knih z povinné četby

tt1Po několikatýdenní pauze přicházím se čtvrtým dílem čtvrteční rubriky Top týdne, ve které vám představím vždy 10 mých nej knih, knižních postav atd., podle harmonogramu, který sestavila Luu z blogu Little Ramblings. Témat je 52, takže vystačí na celý rok. Dnešní téma mělo být TOP 10 knih z doporučení, ale protože z doporučení čtu většinu knih (pokud se v to počítají i recenze) a nakonec si to stejně nepamatuju, téma jsem trochu změnila.

Když se řekne DOPORUČENÁ literatura, vybavím si paní profesorku češtiny na gymnáziu. Neměli jsme totiž povinnou četbu (i když o ní píšu v titulku – pro lepší pochopení), pouze „doporučenou“, ze které jsme si měli přečíst ideálně jednu knihu ke každé maturitní otázce. Tahle paní profesorka mi toho do života hodně dala a tehdy mě literatura i čeština chytla – a už nepustila.

Četla jsem hodně, něco mě bavilo míň (třeba realistické romány), něco víc. Dokonce jsem chodila na volitelný seminář z literatury, kde jsme probírali hlavně (po)válečnou literaturu, existencialismus, absurdní drama atd. Na gymnáziu jsem poznala a zamilovala jsem si Jakuba Demla, Egona Bondyho a barokní českou poezii, i když to byla spíš moje iniciativa, ale k maturitě se to potom hodilo…

Top 10 knih z povinné (doporučené) četby:

1) Božská komedie

Božská komedie od Dante Alighieriho je raně renesanční klasika, pořád živá, i když byla napsaná už před neskutečnými 700 lety. Zvlášť popis pekla na mě udělal dojem, ten nápad s putováním a symbolismus utrpení kvůli jednotlivým proviněním je nepřekonatelný. Měl by znát každý. A až si to přečtete, podívejte se na animovaný film Dantovské peklo z roku 2010, který příběh hodně zajímavě rozvádí.

2) Hamlet

Netřeba představovat. William Shakespeare byl geniální nejen v tom, co sám vymyslel (třeba jeho milostné Sonety), ale i v tom, kde námět přejal ze starších pramenů (z básní, pověstí, románů, kronik, z Plutarcha atd.). Zpracoval skoro všechna základní témata, psal o lásce, žárlivosti, pomstě… Je to 400 let a vlastně se nic nezměnilo. Mám v plánu si někdy dočíst, co jsem od něho ještě nestihla, protože je mi čím dál sympatičtější – hlavně díky Pratchettovým knihám Soudné sestry a Dámy a pánové.

3) Proměna

Franz Kafka je tak trochu tajemná postava. Když jsem v Praze, jdu se podívat na místa, která odrážejí jeho přítomnost. Z Proměny si dodnes pamatuju svoje smíšené pocity, když jsem si přečetla první větu „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z neklidných snů, nalezl se proměněn v jakéhosi nestvůrného brouka“. Trochu zhnusení, trochu zvědavost, jak to bude dál, a hodně obdiv k tomu, jak byl Kafka originální a svůj. To mi připomnělo, že jsem si chtěla přečíst román Kafka na pobřeží od Haruki Murakamiho. V Japonsku nám Kafku docela závidí…

4) Život a skutky Alexise Zorbase

Nikos Kazantzakis psal romány o duchovních tématech, i když většinou v nich byl k duchovnu (a zvlášť ke křesťanství a církvi – a k její otcovské autoritě, se kterou měl osobní problém) docela skeptický. Kristus znovu ukřižovaný je spíš o naivním socialismu a Poslední pokušení o tom, jak se Ježíš vyhnul ukřižování a žil dál klidným rodinným životem. Nejduchovnější je Chuďásek Boží, působivý portrét sv. Františka z Assissi. Alexis Zorbas je z trochu jiného soudku. Tento hrdý stařík sice v Boha věří (ostatně je to Řek), ale pěkně vzdorovitě. Kniha byla i zfilmována, v hlavní roli s Anthony Quinnem.

5) Jméno růže

Tuto knihu od Umberta Eca asi všichni znají, a pokud ne knihu, tak jistě film se Seanem Connerym v hlavní roli. Jméno růže je detektivka s mnoha vrstvami, která provokuje k vlastním interpretacím. Hodně lidem může přijít četba trochu nudná nebo nesnadná, protože obsahuje docela dost popisů, filosofických úvah a symboliky a není úplně jednoduchá na pochopení, já jsem se k ní ale naštěstí dostala až ve 4. ročníku a užila jsem si to.

6) Sto roků samoty

Myslím, že ani román Sto roků samoty od Gabriela García-Márquese nemusím dlouze představovat. Je to zásadní kniha magického realismu, kronika jednoho výjimečného rodu, reálné i nereálné osudy obyčejných i neobyčejných Kolumbijců na pozadí velkých dějin. García-Márques za román dostal Nobelovu cenu za literaturu. Já ho četla 2x a mám v plánu přečíst to i potřetí, protože je to kniha, ve které čtenář pokaždé najde něco, čeho si předtím ještě nevšimnul.

7) Tichý Američan

Další literární směr, který mě zaujal, je existencialismus. Četla jsem Exil a království od A. Camuse, teoretickou stať Existencialismus je humanismus od J.-P. Sartra, První a druhý sešit o existencialismu od V. Černého, ale nejbližším se mi stal Graham Greene, možná i proto, že mimo románů (Tichý Američan a Desátý muž) jsem si přečetla i jeho autobiografii Můj svět. Tichý Američan popisuje postupné přijetí zodpovědnosti za zvolené jednání. Také podle této knihy byl natočený zajímavý film (v hlavní roli Brendan Fraser a Michael Cane).

8) Egypťan Sinuhet

Knihu od Miki Waltariho jsem sice četla k otázkce z nejstarší – egyptské – literatury, je to ale historický  román, napsaný v roce 1945. Nejtlustší knížka, jakou jsem kdy přečetla – trvalo mi to celé prázdniny. Působí velmi starobyle, až pohádkově. Je o životě, politice, lásce… Pokud si ji přečtete, budete mít egyptské dějiny ze složitého období konce 14. st. př. l. (nástup a vláda Achnatona) v malíčku.

9) Host do domu

Nechci opomíjet ani českou literaturu. Za všechny povinné/doporučené básníky uvádím Jiřího Wolkera, protože k němu mám tak nějak skoro intimně blízko. Možná i kvůli osobě, která mi prvně recitovala Pokoru. Tuto básničku umím nazpaměť dodnes. Mohl by tu být i K. H. Mácha, Josef Čapek, Petr Bezruč, Jan Zahradníček, Sváťa karásek, Jiří Žáček, Ivan Magor Jirous… a úplně nejvíc by se mi tu líbil Jan Skácel, protožebyl Brňák a protože jeho básně znám a mám je v krvi, ale jen z doslechu a poslechu, sama jsem je nikdy nečetla. Takže Wolker.

Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.

Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
„Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo.“

10) Válka s mloky

A opět za všechny české spisovatele jenom jeden, ale zato ten největší: Karel Čapek. Musel to být skutečně moudrý člověk. Ve Válce s mloky se nás pokoušel varovat, že když se lidé nespojí proti zlu, tak je zlo sežere. Trochu mi to připomíná Pána prstenů, a vlastně ano, bylo to napsané ve stejné době a týká se to stejného problému. Mimo tohoto sci-fi mám strašně moc ráda knížku Obyčejný život a v mé knihovně samozřejmě nemůžou chybět ani Hovory s T.G.M.

 

Dnešní knihy

Dante Alighieri: Božská komedie

Shakespeare, William: Hamlet

Kafka, Franz: Proměna

Kazantzakis, Nikos: Život a skutky Alexise Zorbase

Eco, Umberto. Jméno růže

García-Márques, Gabriel: Sto roků samoty

Greene, Graham: Tichý Američan

Waltari, Mika: Egypťan Sinuhet

Wolker, Jiří: Host do domu

Čapek, Karel: Válka s mloky

Obálky knih: www.kosmas.cz

(tento článek si přečetlo 7 986 čtenářů, v tuto chvíli se na něj dívá 1 z vás)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Jsou tu 11 komentáře. Přidáš další?

  1. Carmen napsal:

    Musím přiznat, že tyto knihy jsem nikdy nečetla. Na Jméno růže už se neskutečně dlouho chystám, od Shakespeara jsem četla Macbetha (i když, teď když si vzpomínám, tak vlastně i Hamleta). A od Kafky jsem se pustila do Zámku, který jsem teda nikdy nedočetla…

    Pro mě byl z maturitních knih absolutní top Sluha dvou pánů od Carla Goldoniho, a hru jsem s Donutilem v hlavní roli viděla několikrát :)

    Králík v krabici

    • Lenny napsal:

      Sluhu dvou pánů jsem jen viděla, taky s Donutilem, a vím že tam byl famózní. Tak snad i předloha by nemusela být špatná – díky za tip!

  2. Frozie napsal:

    Abych se přiznala, tak jsem z tohohle seznamu četla asi jen dvě knížky. Ale hlavně se mi ten seznam vůbec nelíbí. Knížky znám, ale vůbec mě číst nelákají. Dávám přednost romantismu, popřípadě realismu… ale jsem ráda, že vůbec existují lidi, kteří čtou klasiku :)

  3. První dvě zmiňované mám taky moc ráda, i když od Shakespeara spíš jiné hry. Moc nemám ráda Romea a Julii a mé nej nej nej jsou Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský a Coriolanus. V mé desítce by rozhodně byl i Čapek, pak Fuks se svým Spalovačem mrtvol a rozhodně Pygmalion od Shawa (v Americe byl zfilmován jako My Fair Lady).

    • Lenny napsal:

      Spalovače mrtvol si určitě připíšu na To Read List. My Fair Lady je trochu mimo moje zájmy, ale uznávám, že je to pěkná klasika :)

  4. Jana napsal:

    Moc pěkný článek, 4 a 7 jsem nečetla, asi by to nebyl můj šálek čaje, ale museli jste mít super učitelku (já na učitele nikdy moc štěstí neměla)! Moje nejmilejší (asi taky ne povinná četba, už nevím) knihy ze školy jsou Noci pod gilotinou (povídky), básně Krchovského, nebo třeba Městečko na dlani do Drdy, ať nejsem negativistická :-)

  5. Dragita napsal:

    Tak povinné četby jsem četla dost, ale ani jedno z tohoto 😀 Proměna od Kafky mě láká a Válku s mloky mám už doma :)

  6. Lucy napsal:

    Paneboze ja vim, ze cist bych povinnou cetbu mela, ale ja proste nedokazu cist neco co me nebavi!! Moc rada ctu, ale jenom knizky ktere me bavi a vzhledem k tomu ze seznam nasi skolni povinne cetby se podoba spis seznamu knih jak se zabit pri cetbe, protoze ja jak vidim nejakou takovouhle knihu (myslim tim takove ty stare co jsou povazovany za ,,umelecka dila“ nebo ,,klasiku, kterou musi vsichni znat“) okamzite si reknu jak tohle muze nekdo cist?! A horsi je kdyz mi nekdo rekne ze to MUSIM precist!!! Chapu ted si tady rikate ze jsem maly spratek ktery poradne jeste ani nicemu nerozumi ze si ctu knizky s obrazkama ale tak tomu opravdu neni. Uz jsem dost stara na to abych takovehle veci chapala ale cim vic to chapu tim vic je mi na bliti… Proc nekoho nuti do knizek ktere ho nebavi, jenom proto ze to v minulosti napsal nejakej trouba co byl v te dobe popularni a hlavne ze ta cetba byla v te dobe popularni navic kazdy clovek neni stejny a kazdeho bavi neco jineho, tudiz by se to nemelo nekomu vubec vnucovat. Dnes je zase popularni neco jineho ale i tak je tu spousta knizek ktere bud nekdo cist bude a nekdo ne. Ale vzdy si tu clovek najde neco, co mu padne, nekdo se do nejake knizky zamiluje, presto ze to neni nic znameho ani naucneho a ve skole by mu za to asi uplne negratulovali a nekdo jiny zase na tu samou knihu rekne ze nechape jak se to nekomu muze libit a chtit to cist?! Je to vzdycky na lidech co ctou ale at se nedivi ze polovina dnesni mladeze nic moc necte, kdyz jim do tedka nikdo neukazal ze cetba nemusi byt jen povinna (nerikam to o vsech ale vetsina deti tu starou povinnou cetbu asi sama od sebe cist nebude) ale i zabavna. Tak se toho radeji strani protoze znaji knihy jen jako ty ,,nudne, psychologicke a narodni“ ale ne tak ze zadnou knihu nemuzes dat lidem tak aby se vsem libila. Spousta knih ktere nas dnes bavi jsou i ponaucne (rekla bych ze i vic nez ty z povinne cetby) a potom se treba mi rodice divi jak tohle vsechno znam atd… A treba bych velice nerada aby se treba muj nejoblibenejsi Harry Potter objevil v povinne cetbe. Ne ze bych si ho rada neprecetla to vubec, spis by me mrzelo ze by se z nej stala ta kniha kterou treba nekdo nechce cist protoze ho Harry Potter nebavi. Vsechny knizky by podle me mely zustat volne aby je mohl cist jen ten, kdo je opravdu cist chce. A to je to proc ho bavi cist ucit se z nich a potom o nich nadsene nekomu vypravet nebo je zapisovat do ctenarskeho deniku. Lidi zapomneli proc se vlastne cte. A to me na tom mrzi nejvic…

  7. Péťa napsal:

    Hodně ze zmíněných knih považuji za poměrně složité. Mnohé z nich jsem četla na střední škole, ale nedaly mi prakticky nic. Když jsem teď po letech znovu četla např. knihu Egypťan Sinuhet, měla jsem z ní diametrálně jiný zážitek. Stejně to cítím i s knihou Jméno růže. Ta je podle mého názoru pro středoškoláky prakticky nestravitelná.
    Za sebe bych, co se povinné četby týče, vyzdvihla spíš kratší a srozumitelnější prózy. Naprosto TOP je pro mě osobně Krysař. Hezký a velice dobře stravitelný je také Malý princ a nebo třeba Saturnin.

    • Lenny Kavalirova napsal:

      Všechny knihy zmíněné v tomto článku jsem si oblíbila právě na gymplu a daly mi hodně. Egypťana Sinuheta jsem četla celé velké prázdniny mezi prvákem a druhákem. Jméno růže mi tehdy přišlo naprosto dokonalé. Samozřejmě respektuju, že všichni nejsou takoví knihomolové a inťouši, jako jsem byla v té době já (mimo těchto knih jsem si zamilovala třeba Jakuba Demla, Egona Bondyho nebo barokní českou poezii), právě proto doporučuju od Čapka čtivou Válku s mloky a ne filozofické Hovory s TGM, které jen zmiňuju, kdyby někoho zajímalo i to. Malý princ i Saturnin jsou fajn, my je tehdy mezi povinnou četbou neměli, ale nevím, proč by měli středoškoláci zůstávat jen u toho, co je krátké a zábavné, zase tak moc bych je nepodceňovala :)