Hostinec 07/ Poiésis today

Hostinec-07-Newsletter

Před dvěma týdny jsem byla na svém prvním autorském čtení. Ne, nečetla jsem já, četli čtyři pozoruhodní a inspirativně činorodí mladí básníci. I tak to byla moje premiéra. Trochu jsem nevěděla, co od toho mám čekat – vlastně jsem se odhodlala tam jít jen proto, že večer pořádalo moje oblíbené nakladatelství HOST. I tak jsem se trochu bála, že to bude strašně moc intelektuální a že tomu nebudu rozumnět, nebo to bude hrozně patetické, že mě ty básně budou nudit… O tom, že moje obavy byly zbytečné, mě přesvědčil hned na začátku odlehčený přístup moderátora, a potom i každý ze čtyř básníků. Mělo to atmosféru, charizma a dynamiku, bylo to zajímavé od začátku do konce…

 

Místo: sympatické prostory podkrovní Místogalerie v brněnské Skleněné louce, které znám z Veganfestu, vyzdobené obrazy malíře Františka Hubatky. Čas: 28. březen 2014, půl osmé večer. U většiny stolků v přítmí útulné podkrovní kavárny už sedí nedočkaví diváci. Na “pódiu”, nebo spíš na osvětleném místě v prostoru mezi barem, trámy a židlemi diváků se dolaďují poslední detaily.

Tři básnířky, sedící v první řadě, drží listy nebo knihy, ze kterých budou za chvíli číst, a tlumeně se spolu baví. Jonáš Zbořil podle informací pořadatelů teprve dorazí, ale vzhledem k tomu, že má vystupovat až jako poslední, není důvod se znepokojovat. Pohodlně se usaďte, dobře se nalaďte, sedmý Hostinec, scénický občasník revue Host, právě začíná.

Jako první přichází na scénu Marie Iljašenko. Jako jediná z dnešních účinkujících dosud svoje básně nevydala, a tak má před sebou hromádku papírů. Sedí u zavřeného klavíru, mluví tichým hlasem a před svými posluchači vykresluje obrazy z přírody nebo venkovského života plné slunce. Její poezie je konkrétní, klidná, milá a křehce prostá. Do recitovaných veršů vtéká improvizovaný hudební doprovod Matěje Kotoučka z hudební formace Sky to Speak.

Jako další chod nám Hostinec servíruje Kateřinu Rudčenkovou. Rázným hlasem čte verše ze své nové sbírky Chůze po dunách, která je nominovaná na cenu Magnesia litera. Na rozdíl od Marie Iljašenko jsou její básně úsečné, břitké. Nevykreslují krásu, ale spíš krutost a pomíjivost života. I zde se setkáme s barvami, ale také s nekompromisním naturalismem při velmi ne-erotickém popisu sexu a nahého lidského těla. Poezie Kateřiny Rudčenkové je sice nepochybně velmi kvalitní, přesto si mě pro svou strohost nezískala.

Následuje promítání nového traileru k obnovené hostovské edici Poesie. Přehnaně afektovaná recitace veršů Jonáše Zbořila vyvolává u posluchačů pobavený úsměv. Po krátké přestávce přichází se svou knihou Volavka, vydanou právě v této obnovené edici, básnířka s nezvyklým jménem i nezvyklým stylem Petra Strá, zakladatelka a lektorka hudební improvizační la školy.

Smysl pro improvizaci a hudební rytmus je v poezii Petry Stré zásadní. Její recitace působí místy jako starobylé zaříkávání, místy jako moderní rapování. Není důležité co přesně vyjadřuje, ale jak. Hraje si se slovy, slabikami a zvuky podobně jako Christian Morgenstern. Míchá barvy a obrazy jako surrealistický malíř, dává nám nahlédnout do tajných zákoutí svých myšlenek, vzpomínek a možná svého domova, inspiruje, provokuje a znovu a znovu překvapuje.

Mikna vlá a takhle si poletujem

dla do sům hopla štěbetalka

vlána zlá kůra zhnídí

lista klůn a lůna vítí

kam oko dohlédne

málo klá

a málok lídí [1]

Poslední vystupující je Jonáš Zbořil. Jeho recitace ze sbírky Podolí, která je také nominovaná na Magnesii literu, dává prostor nejen slovům, ale i tichu. Neklade důraz na hledání rýmů nebo zvukomalby, pouze na to, co má hluboko uvnitř sebe a co se teď s námi pokouší sdílet. Vzpomínky na to, jak chodil se svou mámou plavat do bazénu v Podolí, na to, jak ztratila sebevědomí a jak zemřela. Intimní zpověď syna, sdílení nesdělitelného.

Protože den konání Hostince je zároveň dnem hrabalovského jubilea, je na konci celého pořadu promítaná báseň Bohumila Hrabala, tentokrát bez hudebního doprovodu a beze slova. Hostování tak končí bez ukončení a dlouho v nás, posluchačích ještě doznívá.

Čtyři různé básnické styly, čtyři pozoruhodní a inspirativně činorodí mladí lidé. Poetické obrazy domova a venkovského života Marie Iljašenko, strohé naturalistické obrazy vykvétající na dunách vnitřního světa Kateřiny Rudčenkové, zvukomalebné hrátky Petry Stré a nakonec silná výpověď Jonáše Zbořila, která mi vypálila díru do hlavy.

Navzdory tomu jsem si hned druhý den šla koupit Volavku – abych zjistila, že moje recitace se s tím, co jsem slyšela předchozí večer v podání její autorky Petry Stré, nedá ani srovnávat. I proto jsem velmi vděčná za ten nezapomenutelný zážitek, kdy jsem mohla slyšet verše přímo z úst jejich autorů a seznámit se tak s jejich tvorbou naživo.

(trailer k obnovené edici Poesie, který byl na akci premiérově promítaný)

Marie Iljašenko

Narodila se r. 1983 v Kyjevě, vystudovala komparatistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde nyní pokračuje v postgraduálním studiu se zaměřením na středoevropskou literaturu. Překládá beletrii z polštiny, ruštiny a ukrajinštiny. Přeložila např. knihu Jeruzalémské sny, kterou napsali Lev a Alexandr Šargorodští. Píše eseje a recenze a publikuje v časopisech A2, Romboid, Revolver Revue a Labyrint revue. Několik let působila jako redaktorka v časopise Plav.

Kateřina Rudčenková

Narodila se 12. dubna 1976 v Praze. Absolvovala Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor Tvorba písňového textu a scénáře) a provozně-ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. V roce 2003 obdržela německou básnickou Cenu Huberta Burdy. Za divadelní hru Niekur získala 2. cenu v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2006, v roce 2008 ji uvedlo Divadlo Ungelt.

Její básnická sbírka Chůze po dunách získala Literu za poesii 2014.

Petra Strá

Narodila se r. 1979 v Chrudimi jako Petra Strachoňová Fingerlandová, žije v Praze a v Solopiskách za Prahou. Vystudovala dopravní inženýrství, geografii a tvůrčí psaní. Surrealistická básnířka, autorka písňových textů, zakladatelka hudební la školy pro děti, nové hudební pedagogiky a hudebních nástrojů la-strojů. Publikovala ve Tvaru, Welesu, Pandoře, časopisu Host a v jeho internetovém Hostinci a také na portálu Dobrá adresa. Její divadelní hru Dům v lahvi uvedlo Studio Ypsilon.

Jonáš Zbořil

Narozen r. 1988, studuje angličtinu a češtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je moderátorem Radia Wave, stanice Českého rozhlasu, kde s Karolínou Demelovou moderuju pořad Liberatura, s Jakubem Johánkem Startér a s Ivanou Veselkovou raní On Air. Předtím učil na jazykové škole, strávil rok na univerzitě v Minnesotě. Časopisecky poprvé publikoval v roce 2007 v Divokém víně. Později se jeho texty objevily například v Hostu, v Almanachu Wagon, Psím víně, Tvaru, v antologii Nejlepší české básně 2009. Kromě psaní se věnuje hudbě, hraje s kapelami Sundays on Clarendon Road a Steakhouse Orchestra.

 

Prameny

Maie Iljašenko: http://www.revolverrevue.cz/marie-iljasenko

Kateřina Rudčenková: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kateřina_Rudčenková

Petra Strá: http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/autori/stra-petra

Jonáš Zbořil: http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/autori/zboril-jonas

 

Hostinec 07/ Poiésis today – 28. 3. 2014, Místogalerie, Skleněná louka, Brno

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Co na to říkají ostatní?

Připoj se k diskusi

2 replies to “Hostinec 07/ Poiésis today”

  1. petra strá says:

    Tak to je pěkný, .. tak, jestli máš teda Volavku, čti si to nahlas. Je to tam, v rytmu, a v těch “super-zvucích”, to není až tak mnou, sama se svoje věci učím číst, archetypální kódy, působí to na každýho po svém, jakkoliv je to zabalené do tématu sbírky. pozdravuju, Strá.

    1. Lenny says:Author

      Já jsem to právěže zkoušela číst nahlas hned ten druhý večer, ale napoprvé mi to nešlo tak, jak bych si to sama představovala. Napotřetí už to bylo lepší… Jsou to skvělé zvuky, jako bys je odkryla odněkud z dávné doby… Děkuji za komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *