Laureáti Nobelovy ceny za literaturu 1938-1944

Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa, i když – přiznejme si, v oceňování hraje jistou roli i politika.

Chtěla bych pro sebe i pro vás sepsat malé info o jednotlivých laureátech ceny a jejich knihách. Pokračuju další trojicí, laureáty Nobelovy ceny z let 1938-1944. Za co byli ocenění? Najdeme mezi nimi něco, co by lákalo k přečtení i dnes? A co si od nich přečíst?

1938: Pearl Sydenstricker Bucková

Americká spisovatelka, která prožila polovinu života v Číně (1892-1973). Dcera amerického misionáře, v Číně žila od svých tří měsíců, takže měla čínštinu skoro jako rodný jazyk. Také o její vzdělání se částečně zasloužil konfuciánský mnich. Univerzitu (psychologii a literaturu) ale vystudovala v USA.

Hned její druhý román Dobrá země (1931) získal Pulitzerovu cenu. V roce 1934 musela Čínu opustit, v USA se znovu vdala a žila na velkém ranči. Její knihy, ve kterých vycházela ze svých znalostí Číny, byly tak oblíbené, že měly vliv na formování postoje Američanů k této zemi. Později se zaměřila na postavení Číny ve 2. světové válce, postavení žen v Číně i v USA a na rasovou rovnost. Kvůli tomu ji prý sledovala FBI.

Její knihy byly několikrát zfilmované, naposledy v Číně v roce 2001 román Pavilon žen, ve kterém kritizovala nerovné postavení žen a rasismus. Nobelovu cenu dostala „za její bohaté a přesvědčivé epické líčení života čínských sedláků a za mistrovská díla životopisná“.

Knihy z Číny vypadají zajímavě, bohužel v češtině vyšly většinou jen ty, které se zabývají postavením ženy v USA, což mě nijak nebere. Takže za mě jedině Dobrá země o cestě čínského rolníka za štěstím a bohatstvím. Nebo nějaký film.

1939: Frans Eemil Sillanpää

Finský spisovatel (1888-1964). Miloval rodné Finsko, jeho přírodu, staré příběhy a pohádky. Žil v těžké době, na kterou reagoval ve svých knihách. Odsoudil občanskou válku (1917-1918) i druhou světovou, když sepsal otevřený dopis diktátorům – Hitlerovi, Mussolinimu a Stalinovi.

Známý se stal díky románu Umírala mladičká (1931) o nešťastném konci poslední dcery sedláka za 1. světové války. Jinak psal hodně povídky a rozhlasové fejetony. Nobelovu cenu dostal „za hluboké pochopení a vynikající stylistické umění, s nímž líčil život prostého lidu své země a finskou přírodu v jejich vzájemných vztazích“.

Mě nejvíc láká básnický román Lidé v letní noci. Jeho hlavním motivem je sepětí lidských osudů a přírody. Bohužel existuje jen starý překlad, od 70. let Sillanpää v Česku nevyšel.

1940-1943: cena neudělena

1944: Johannes Vilhelm Jensen

Významný dánský spisovatel (1873-1950). Začínal jako pisálek nepříliš kvalitních detektivek, poté psal dekadentní (intelektuálně pesimistické) romány. Literaturu studoval v USA, kde napsal svůj první velký historický román Králův pád.

Živil se jako novinář, hodně cestoval (Evropa, Dálný Východ, Egypt), věřil v technický pokrok a sociální darwinismus. Největším jeho dílem je šestidílný román o historii severských národů Dlouhá cesta, ve kterém popisuje nordickou rasu jako lídry vývoje moderní civilizace. Navzdory tomu kritizoval nacismus a antisemistismus.

Jensen se stal zakladatelem a inspirátorem moderní dánské literatury. Nobelovu cenu získal za “ojedinělou intenzitu a produktivitu jeho básnické imaginace ve spojení s bohatým intelektem a odvážným, novátorským uměním stylu”. 

Co si mám přečíst? Šestidílnou pseudohistorii nordické rasy, popisující, jak pra-germáni pro celý svět objevují oheň? Ne, prosím, to po mně nikdo nemůže chtít. Raději bych si zkusila některou z povídek, ty ale u nás bohužel nevyšly. Takže tentokrát nic.

Zajímavostí je, že Jensenova sestra Thit (1876-1957) byla také spisovatelka, možná ještě oblíbenější než on. Také psala historické romány. Nevyhýbala se ani tématu sexuální svobody a bojovala za ženská práva. V češtině si můžeme přečíst romantický román Poslední rytíř dánský.

To Read/Watch List:

Pearl S. Bucková: Dobrá země, 1968

Pavilon žen, Čína, 2001 (film podle Pearl S. Buckové)

Frans Eemil Sillanpää: Lidé v letní noci, 1940