Na svatého Matěje

Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje. Svátek svatého Matěje je prastarým svátkem světce, který láme zimu, přináší skutečně jarní teplé paprsky a rozpouští led a sníh minulé zimy. Nebo taky zimy ještě přidá – svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.

Na den svatého Matěje dávají hospodáři na noc ven mokrý ručník, když zmrzne jen trochu, přijde ještě čtyřicet mrazíků, zmrzne-li na kost, bude velmi chladné jaro s četnými mrazy. Zůstane-li noc svatého Matěje bez mrazu, bude jaro teplé a příhodné. Naši předci nám zanechali svoji moudrost v nenápadných verších. Jen si vzpomeňte na teplý únor před třemi roky a srovnejte s nekonečným sněhem roku minulého…

Kdo ale byl svatý Matěj? Ví to dnes někdo, nebo už jen tušíme?

Na rozhraní zimy a jara

Že zima ztrácí svoji moc (i když letos vlastně skoro žádnou neměla…) jsem si všimla někdy před dvěma týdny. Na stráni obrácené k severozápadu poslední zbytky sněhu, na sluncem ozářené louce se začíná zelenat tráva. Slunce vypíjí poslední jinovatku a začíná hřát. První krokusy a sněženky! Tento týden jsem vyměnila zimní bundu za jarní, a tento víkend si vzala jenom větrovku.

Miluju tohle roční období, kdy jaro pomaličku vyhrává svůj zápas, stromy začínají nasazovat pupeny, tráva se probouzí a hlína opojně voní. Letošní Matěj vybízí k vyběhnutí do přírody a na zahradu. 

Na zahradě a na poli

Na svatého Matěje šelma sedlák, který neseje. Nejvyšší čas vylézt z brlohu, pozdravit se se zahrádkou a zasít první rostlinky, aby bylo brzy něco čerstvého k snědku. Roketa, mrkev, petržel, špenát… a doma nebo v pařeništi první sazeničky kedluben, salátu, rajčat a dalších dobrot. V poledne svátku svatého Matěje byla poslední možnost zasít ozimné obilí, aby stihlo do léta nabrat sílu. A ostříhat stromy, pokud to potřebují.

Stromy. Něco se s nimi na svatého Matěje určitě děje. Naši předci chodili jen v košili do sadu, tloukli a třásli se stromy a potom je hladili… Vyprošovali bohatou úrodu. Přitom se nikdy nedívali do korun stromů, protože věřili, že v nich sedí svatý Matěj, a kdyby ho zahlédli, nic by jim nedal. Přitom říkali říkadla, jako je třeba toto:

 “Svatej, milej Matěji,

máme k tobě naději,

abys nám udělil jablek, hrušek, švestek

a všeho jinýho.”

Třináctý apoštol

Matěj (nebo spíš Matyáš) patřil k širšímu okruhu Ježíšových učedníků. Když zemřel Jidáš, doplnil apoštolskou dvanáctku. Tento výběr byl zaznamenaný v knize Skutků apoštolů, kapitole 1, verše 23-26. Podle různých legend působil jako misionář v Judsku a v Kolchidě (dnešní Gruzii). Nevíme, kde a kdy zemřel – pravděpodobně to bylo kolem roku 63, buď jako mučedník v Jeruzalémě nebo v Kolchidě. A nevíme ani, kde skončily jeho ostatky – podle různých tradic je pohřbený buď v římské pevnosti Gonio (Apsaros) v Gruzii, nebo byly jeho ostatky převezené do Trevíru v Německu. Skoro to vypadá, jako by Matějové/Matyášové byly dvě různé osoby…

Svatý Matěj

Úcta ke třináctému apoštolovi Matějovi je tradovaná od počátků církve. Na starých ikonách ho najdeme s knihou nebo se sekerou v ruce. Ve staré církvi mu byl zasvěcený 24. únor jako předěl zimy a jara. V katolické církvi přesunuli jeho svátek v roce 1970 na 14. května, ve východních církvích se slaví 9. srpna.

Svatý Matěj je uctívaný jako patron řezníků (kvůli sekeře) a jako ochránce správných rozhodnutí a štěstí při losování. Byly zasvěcovány kostely v celé Evropě, v západní části Asie i v Americe. I v Čechách a na Moravě jich je hned několik.

Svatomatějská pouť

Tradici poutí ke svatému Matěji v Praze máme doloženou od konce 16. století, ale probíhaly už dřív, pravděpodobně od 11. století. Kostel svatého Matěje na ostrohu nad šáreckým údolím (Praha-Dejvice), který nese stopy po mnohem starším osídlení (knovízká a lužická kultura), dal postavit Boleslav II. v roce 971 a vysvětil ho svatý Vojtěch. Podle pověsti knížete ohrozil v lese medvěd a Matěj ho zachránil. V roce 1770 původní malý kostelík zbourali na na jeho místě postavili nový v pozdně barokním stylu. I tak si místo uchovává své prastaré genius loci.

A dnešní matějská pouť-nepouť? Od 60. let 20. století se koná na výstavišti. Což je dobře. Na staré místo se vrátila tichá duchovní akce v novém čase – 14. května.

Co s poutí… Hlavně aby už bylo skutečné JARO!

Na svatého Matěje skřivánek vesele zapěje: Přijde jaro, přijde.





Pranostiky jsem našla na stránce http://www.pranostik.cz a další info na wikipedii a na Druidova mysteria.

Image copy: wikipedie

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Chci napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *