Držitelé Nobelovy ceny za literaturu 1959-1961

Nobel PrizeNobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa. Přináším info o dalších třech laureátech Nobelovy ceny, tentokrát z let 1959 až 1961.

Temná mystická poezie, hymnická oslava mořského živlu a kronika městečka na Drině – jsou to knihy, které lákají k přečtení i dnes, nebo jsou právem zapomenuté?

1959: Salvatore Quasimodo

Italský básník, literární vědec a překladatel (1901 – 1968). I když prožil dětství v železničním vagónu, potýkal se s chudobou a vystudoval matematiku a ekonomii, stal se uznávaným literátem a dokonce i profesorem italské literatury na konzervatoři v Miláně.

Jeho poezie je psaná hermetickým jazykem (inteligentní, tajemné vyjadřování, náboženská/ mystická temná témata), je poznamenaná zážitky z obou světových válek. Dnes už si moc čtenářů nenajde – v češtině byla jeho kniha naposledy vydaná před 30 lety, byl to výběr z poezie A náhle je večer.

1960: Saint-John Perse

Francouzský básník, vlastním jménem Alexis Saint-Léger (1887 – 1975). Narodil se v Guadeloupe, stal se diplomatem, za války emigroval do USA. Jeho verše jsou hymnické s výraznou kadencí a imaginací, jsou lyrické a zabývají se otázkami bytí.

Nobelovu cenu získal za sbírku Amers (česky Majáky), která oslavuje nesmírnost a nespoutanost moře a která se umístila v top 100 knih podle Le Monde. V ČR se od roku 1989 nevydává.

1961: Ivo Andrič

Prozaik, básník a esejista z bývalé Jugoslávie (1892-1975). Narodil se v rodiny Chorvatů v Bosně a Hercegovině, maturoval v Sarajevu. Zapojil se do nacionalistického hnutí proti Habsburkům, kteří ho za to věznili. Po osamostatnění roku 1918 se stal diplomatem.

II. světovou válku prožil v dobrovolné izolaci v okupovaném Bělehradu. Od konce války až do své smrti byl váženým umělcem, který reprezentoval svou zemi doma i v zahraničí. Většinu svých děl psal v ekavském nářečí srbštiny.

Jeho poezie je lyrická, melancholická, meditatvní. Největším zrojem inspirace pro jeho prózu byla okupace Jugoslávie – nejdřív Turky, potom Habsburky a nakonec Němci. Asi nejznámější je próza Most na Drině, kronika života ve Višegradu (ten most tam pořád je, dokonce je z něj památka UNESCO).

Co si přečíst?

Saint-John Perse: Majáky

Nic dalšího mě dnes nezaujalo.

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Chci napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *