Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa, i když – přiznejme si, v oceňování hraje jistou roli i politika.
Chtěla bych pro sebe i pro vás sepsat malé info o jednotlivých laureátech ceny a jejich knihách. Pokračuju opět pouze dvojicí, laureáty Nobelovy ceny z let 1957 a 1958. Za co byli ocenění? Najdeme mezi nimi něco, co by lákalo k přečtení i dnes? A co si od nich přečíst?
1957: Albert Camus
Francouzský spisovatel, představitel existencionalismu (1913-1960). Vyrůstal v chudinské čtvrti v Alžíru, hned v mládí se přidal ke komunistické straně. Tam vydržel rok – na spoustu věcí měl totiž vlastní názor. Nepohodlný byl i jako novinář, bouřil se i proti fašismu a později proti francouzské koloniální politice. Zemřel při autonehodě, za kterou podle jedné verze stála ruská KGB.
Z jeho postojů vychází i literární tvorba. Hlavními tématy jsou odcizenost, vzpoura nebo ztráta hodnot a smyslu, samota a absurdita života. Z próz jsou nejznámější Cizinec, Mor a povídky Exil a království, z filosofických textů Mýtus o Sisyfovi a Člověk revoltující.
V češtině vyšlo asi celé jeho dílo včetně deníků. Něco jsem četla i já, ale nezaujalo mě to – přesto že existencialismus jako celek mám moc ráda. Ale raději než Camuse mám Grahama Greena, Karla Jasperse nebo Nikose Kazantzakise. Nebo Sartra, který nobelovku dostane v roce 1964.
Přesto myslím, že Camusovy knihy jsou současnému čtenáři (mně) mnohem bližší než většina jiných z té doby. Takže mu asi dám druhou šanci.
1958: Boris Pasternak
Ruský spisovatel židovského původu (1890-1960). Díky rodičům se znal s mnoha umělci (L. N. Tolstoj, R. M. Rilke). Hned po studiích založil s přáteli nakladatelství a začal vydávat své básně. Futuristické, lyrické, milostné, přírodní i symbolistické.
Lyričnost a poetičnost vstupuje i do jeho próz. Z nich je nejznámější román Doktor Živago, který musel vydat v italském exilu (1957), i když vypráví “jen” o životě ruského básníka, jeho láskách… Zobrazuje ale historii a je protkaný úvahami o smyslu života a umění.
Pasternaka za něj vyloučili ze svazu spisovatelů a do gulagu ho neposlali jen díky intervencím ze zahraničí. Nedovolili mu ani převzít Nobelovu cenu, kterou mu Západ za román hned udělil, pod nátlakem ji odmítl a fyzicky ji převzal až jeho syn v roce 1989.
Podle Doktora Živaga byl v roce 1965 v USA natočený film s Omarem Sharifem v hlavní roli. Dostal 5 oskarů a 5 zlatých glóbů, nicméně je to spíš americká lovestory na motivy příběhu, bez hlubších úvah. Takže si raději přečtu knihu (to, že jsem ji ještě nečetla, beru jako velkou mezeru ve vzdělání).
Mimo Doktora Živaga si v češtině můžeme přečíst i sbírky básní (Život můj bratr, Druhé zrození aj.), korespondenci (Papír odstínu slonové kosti), kroniku ve verších (Rok devatenáct set pět) nebo eseje a povídky (Vzdušné tratě).
To Read List:
Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi, 2006
Albert Camus: První člověk, 1995
Boris Pasternak: Doktor Živago, 2005
Chci napsat komentář