Náboženství a ekologická krize

Kdysi, před 12 lety, jsem napsala magisterskou práci z religionistiky na téma “Strategie resakralizace přírody”. Pod těmito cizími slovy se skrýval popis jednoho zajímavého fenoménu současné doby. Všimla jsem si, že některé náboženské směry berou velmi vážně ekologickou krizi a výrazně na ni reagují. Někdy až tak, že se pokoušejí o nové zbožštění přírody nebo jejích prvků. Nebo berou boj za přírodu jako svoje svaté poslání.

Proč to dělají? To jsem se pokusila zodpovědět v závěru práce. Podle toho, co jsem zjistila, je společným cílem těchto strategií ukončení ničení přírody, založené na jejím novém pochopení a na novém vztahu k ní.

Podle jedné z definic posvátného lze říct, že se příroda u těchto směrů „těší nesmírné úctě“ proto, že je čím dál vzácnější, a také proto, že si lidé více uvědomují význam biosféry pro vlastní přežití. Různé filosoficko-náboženské proudy připisují přírodě zvláštní hodnotu a obdařují ji posvátností, čímž sledují zcela imanentní cíl: změnit chování lidstva z ekologicky nepříznivého na ekologicky příznivé.

Za strategií, jak sakralizovat přírodu, se možná skrývá strategie, jak uchovat biosféru v takovém stavu, aby lidstvo dlouhodobě přežilo. Ostatně dlouhodobé přežití lidské společnosti osobně považuju za skutečný cíl většiny přirozených náboženství (vytvořených spontánně), ať už se tváří sebevíc transcendentně.

Dlouho přemýšlím, jak se k tomuto tématu vrátit. S výslednou podobou práce jsem sama příliš spokojená nebyla. Nestihla jsem pročíst knihy a myšlenky všech těch zajímavých lidí, o kterých jsem psala. Musela jsem se příliš držet striktních postupů, šermovat cizími termíny – a hlavně žádnou vlastní úvahu! Spokojený příliš nebyl ani hodnotitel, i když nakonec uznal moji obhajobu. Ale prostě to bylo málo vědecké!

Takže jsem se rozhodla, že z mé dávné práce stvořím nový text, se kterým budu spokojená a který bude aktualizovaný vzhledem k naléhavosti tématu pro současnost, ve které je ekologická krize ještě blíž, než byla před těmi 12 lety. Text, který sice bude stále odborný (a fakticky správný), ale mnohem víc srozumitelný i pro normální lidi, poetický a můj.

Tento text bude v jednotlivých krátkých kapitolách vycházet postupně na tomto webu.

Na co všechno se můžete v rámci tématu těšit?

• inspirátoři: Thoreau, Muir, Carsonová, Snyder ad.
• teorie Gaia (Lovelock + Teilhard de Chardin)
• víra v elementály a duchy přírody (elfové, víly a dryády)
• skupiny, které uctívají přírodu / Matku Zemi
• přístupy, které sakralizují krajinu (geomancie)
• křesťanské přístupy, které přírodu nesakralizují (františkánská spiritualita, Bratrstvo jedenáctého přikázání, agathocentrismus, etika správcovství Země a etika kněze stvoření)
• křesťanské přístupy, které přírodu sakralizují (sakramentální teologie S. McFague, procesní teologie J. McDaniela, spiritualitu Země M. Foxe, sofianismus S. Bulgakova, teologie Velkého příběhu a eko-spiritualita T. Berryho)
• přístupy obnovující archaickou religiozitu (mýtus vznešeného divocha, nostalgie po Zlatém věku / po matriarchátu, romantismus, požadavek svobody a návrat k životu předků, novopohanství)
• desakralizace (odkouzlení) světa podle Bermana, Gaucheta, Roszaka, Koháka a Eiseyleiho
• zelený buddhismus
• eko-spiritualita v současné literatuře a filmu