Nejsem zdaleka jediná ani první, kdo se tématem vztahu náboženství (případně filozofických postojů) a ekologického / přírodě přátelského myšlení zabývá.
Tento článek je součástí rozsáhlého seriálu na téma Náboženství a ekologická krize. Postupně budou přibývat další články, např. o teorii Gaia, uctívání Matky Země, vílách a dryádách, františkánské spiritualitě nebo eko-náboženských myšlenkách v literatuře a filmu.
Jako první podnítila debatu mezi laiky i vědci esej The Historical Roots of our Ecologic Crisis (Historické kořeny naší ekologické krize), kterou roku 1967 publikoval Lynn White. K obsahu, myšlenkám a kritice této eseje se později vrátím.
Knihu o vývoji filozofických názorů na přírodu Man and the Natural World: changing attitudes in England, 1500–1800 (Člověk a příroda: změna postojů v Anglii 1500–1800) napsal v roce 1983 velšský historik Keith Thomas (nar. 1933). Poukazuje v ní na to, že přírodní vědy pomohly eliminovat antropocentrický pohled na přírodu. Zkoumá také pozitivní vliv estetiky na vnímání divoké přírody a velký vliv hnutí proti krutému zacházení se zvířaty (veganství) na proměnu vztahu k přírodě.
Kniha Earthkeeping in the Nineties: Stewardship of Creation (Pečování o Zemi v devadesátých letech: správci stvoření) z roku 1991, kterou editoval Loren Wilkinson, profesor filozofie, podává přehled soudobého stavu ekologické filozofie z pohledu křesťanských autorů. Vyzývá k etice zodpovědného správcovství.
Podnětnou knihu Ecology and Religion: Ecological Spirituality in Cross-Cultural Perspective (Ekologie a náboženství: ekologická spiritualita v mezi-kulturní perspektivě) napsal v roce 1995 David Robert Kinsley (1939–2000), profesor indologie na McMaster University. Podává v ní přehled o vztahu ekologie a náboženství přírodních národů, asijských náboženství a křesťanství. Dále píše o Thoreauovi, Muirovi a Leopoldovi jako inspirátorech současného ekologického myšlení, o dnešní eko-teologii a dalších přístupech.
Mezi lety 1996 a 1998 zorganizovali profesoři Mary Evelyn Tuckerová a John Grim na Harvardově univerzitě v rámci Center for the Study of World Religions sérii konferencí o náboženství a ekologii. Výstupem bylo vydání série knih, každá z nich pojednává o vztahu jednoho světového náboženství a ekologie. V roce 1998 Tuckerová a Grimm založili internetové stránky Forum on Religion & Ecology (od roku 2006 součást Univerzity Yale). Společně vydali (editovali) např. knihy Worldviews and Ecology: Religion, Philosophy, and the Environment a Ecology and religion (2014).
Center for the Study of World Religions na Harvardově univerzitě vydalo např. také knihy Worldviews, Religion, and the Environment: A Global Anthology (editoval Richard C. Foltz), This Sacred Earth: Religion, Nature, Environment (editoval Roger S. Gottlieb), Worldviews: Environment, Culture, Religion (editoval Clare Palmer), Earth and Faith: A Book of Reflection for Action (editovali Libby Bassett, John Brinkman a Kusumita Pederson).
V roce 2005 byla vydaná multidisciplinární Encyclopedia of Religion and Nature (editoval Bron Taylor, University of Florida), na jejímž základě se v roce 2006 zformovala International Society for the Study of Religion, Nature, and Culture, která vydává Journal for the Study of Religion, Nature, and Culture.
Dále vyšly knihy: Bauman, W. A., Bohannon, R. R., & O’Brien, K. J. (Eds.): Grounding religion: A field guide to the study of religion and ecology (2011), Berry, T.: The sacred universe: Earth, spirituality, and religion in the twenty-first century (2009), Carroll, J. E., & Warner, K. (Eds.): Ecology and religion: Scientists speak (1998), Crosby, J. A.: A religion of nature (2002), Gottlieb, R. S.: A greener faith: Religious environmentalism and our planet’s future (2006), Gottlieb, R. S. (Ed.): Oxford handbook of religion and ecology (2006), McGrath, A.: The reenchantment of nature: The denial of religion and the ecological crisis (2002), John Hart (Ed.): The Wiley Blackwell Companion to Religion and Ecology (2017) a další.
V České republice se o tématu diskutuje až v posledních desetiletích. Profesor Dušan Lužný (který vedl moji magisterskou práci na toto téma na FF MUNI) publikoval knihu Zelení bódhisattvové (1997), která pojednává o sociálně a ekologicky angažovaném buddhismu. Kniha je součástí projektu Nová náboženská hnutí a ekologický problém, podporovaného Grantovou agenturou ČR. Další jeho knihou je Hledání ztracené jednoty. Průniky nových náboženských hnutí a ekologie. Lužný na toto téma také publikoval množství článků v časopisech (např. Sedmá generace, kde byl šéfredaktorem) a na internetu.
Kniha Erazima Koháka (1933–2020, v exilu profesor na Yale Univerzity), ze které jsem ve své práci maximálně vycházela, má název Zelená svatozář a podtitul Kapitoly z ekologické etiky (1998). V knize je historický přehled tématu, kapitola o vztahu lidí ke zvířatům, lidí k přírodě jako celku a o strategiích, kterými se lidé k přírodě staví. Rozlišuje subjektivizující strategii osobní zodpovědnosti a objektivizující strategii poznané nutnosti. Rozsáhleji zde pojednává např. o ekologii A. Naesse, ekofeminismu, ekologii hlubinného ztotožnění, hypotéze Gaia ad. Za cenné považuji ustálení české terminologie, kterou také přebírám. Významný je i tematický anotovaný soupis literatury.
Křesťanský pohled přináší teolog J. P. Ondok (1926–2003, katolický kněz vězněný komunistickým režimem). Jeho typologie problému je velmi přínosná, ale také velmi stručná. Třetinu jeho útlé knihy Člověk a příroda. Hledání etického vztahu (1998) zabírá teologická reflexe eko-etiky.
A ještě názorová protistrana: článek s názvem Zelené náboženství byl otištěn v časopise Dingir v roce 1999. Publicista Ivan Brezina zde podává rozsáhlý úvod k tématu, kde odděluje vědecké ekology od environmentálních myslitelů, přičemž environmentalismus spojuje s pseudoreligiózní ideologií, nevědeckostí a agresivitou. Tuto tezi dále rozvedl v knize Zelená apokalypsa – průvodce eko-strachem přelomu milénia s předmluvou dalšího odpůrce environmentalismu, Václava Klause.
Chci napsat komentář