Přiznám se, že mám pokaždé problém vybrat si k recenzi některou z knih, které právě vycházejí. Obvykle vybírám něco, co už aspoň trošku znám. Třeba už to patří tak trochu ke klasice, dostalo to nějaké důvěryhodné ocenění (Pulitzer, Man Booker, Hugo, Nebula atd.), líbil se mi film, který podle toho někdo zfilmoval, nebo už znám autora. Měla jsem období, kdy jsem se zasekla asi na pěti autorech a nikoho nového se mi nechtělo objevovat.
Vůbec mám občas problém vybrat si, co budu číst. Potřebuju silné téma a skvělé zpracování. Něco, co mě fascinuje. Co nezůstává na povrchu. Z čeho mi něco zůstane, něco, co mě promění. Ale zase z čeho nebudu pár dnů v depresi – což ze silných témat vylučuje téma nemoci, smrti (Sandmanova sestra je čestná výjimka) a bolesti. Samozřejmě nevadí, když to v knize nějakým způsobem je, ale docela by mi vadilo číst celou dobu o umírání. A mimo toho nesnáším slaďáky. Kýčovitou lásku až za hrob. A taky mám ráda fantazii a mytologii. A legraci. Výběr se začíná zužovat…
Proto si pečlivě zapisuju tipy, které někde zaslechnu nebo se o nich dočtu a které mě zaujmou. Jenže při procházení novinek mi to většinou stejně k ničemu není. Připadám si přitom jako voják beze zbraně. Cestovatel bez mapy… Bojím se, že si vyberu knihu, která mě bude nudit a nic nového mi nedá. Nebo bude předvídatelná a naivní a plochá. A já to budu muset celé dočíst a pak napsat do recenze. I když by stačilo říct, že jsem jí asi nerozuměla a že to prostě není nic pro mě. A že se raději zase vrátím k tomu svému Holdstockovi a Bondymu.
Tady jsou moje tipy na recenzní výtisky, vybrané z maximálně rok starých (ale většinou těch nejnovějších) novinek:
1) Jan Němec: Dějiny světla. HOST, 2013. Skóre konzervativního čtenáře: 6
(Cena Evropské unie za literaturu 2014, Cena Česká kniha 2014, nominace na Magnesii Literu 2014 za prózu, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého 2014. Jana Němce jsem osobně viděla na autorském čtení, kde četl ukázku právě z této knihy. Navíc knihy z HOSTu jsou jistota.)
2) Neil Gaiman: Černá orchidej. CREW, 2014. Skóre konzervativního čtenáře: 6
(nominováno na Squiddy Award, Neil Gaiman patří k mým oblíbeným spisovatelům, jeho komiksy k mým oblíbeným komiksům, Dave McKean k jeho dvorním grafikům, CREW je solidní vydavatelství a na jeho stránkách jsou ukázky z knihy)
3) Václav Cílek: Kameny a hvězdy. Dokořán, 2014. Skóre konzervativního čtenáře: 2
(knihy Václava Cílka dlouhodobě obdivuju, četla jsem už několik knih)
4) Haruki Murakami: Kronika ptáčka na klíček. Odeon, 2014. Skóre konzervativního čtenáře: 1
(od Murakamiho jsem přečetla Norské dřevo a tím se okamžitě zařadil k mým nejoblíbenějším autorům)
5) Tofield Simon: Simonův kocour a nástrahy světa. Paseka, 2014. Skóre konzervativního čtenáře: 2
(Simonova kocoura sledujeme přes YouTube. Viděli jsme všechny epizody. Fakt.)
6) Robin S. Sharma: Tajné dopisy mnicha, který prodal své ferrari. Rybka, 2014. Skóre konzervativního čtenáře: 1
(o předchozí knize Mnich, který prodal svoje ferrari, jsem toho hodně slyšela/četla. Hm, to je na mě asi málo)
7) Tony Buzan: Myšlenkové mapy pro děti. Bizbooks, 2014. Skóre konzervativního čtenáře: 2
(o myšlenkových mapách od Buzana mluví všichni hodně dobře. Dokonce jsem viděla úspěšného managera, jak to používá v praxi. Prckovi by to nejspíš prospělo.)
No, můžete hádat, které 2 knihy jsem si nakonec objednala. Jasně. Dějiny světla a Černou orchidej.
Já vím…
Jenomže k mému zděšení Černá orchidej nebude. Prý si mám vybrat něco jiného.
Jiného???
…
Pokud jste odvážnější než já, máte můj obdiv.
Jak poznáte, že se vám kniha bude líbit? Nebo podle čeho vybíráte?
Image copyright: Kewai by DeviantArt
Připoj se k diskusi
7 replies to “Zpověď konzervativního čtenáře”
Mě teda většinou fakt, že má kniha cenu, odradí, ale řekla bych, že za to může Viewegh, který jich posbíral mraky a u něhož jsem se slušně spálila.
Já vybírám hlavně podle žánru. Jak to má nálepku YA, tak u mně kniha automaticky končí, naopak zase Science Fiction a Fantasy můžu. Takže většinou prohledávám GoodReads, které mi doporučuje knížky a přibližně jedna z patnácti mě vždycky zaujme. 🙂
Co s tím Vieweghem všichni máte? Dostal jen Ortenovu cenu pro mladé spisovatele za Výchovu dívek v Čechách a pak nějakou cenu čtenářů, což jako cenu vůbec neberu. Ten by u mě měl maximálně hvězdičku za to, že se mi líbil film, kdyby se mi ovšem líbil. Pokud máš ráda fantasy a sci-fi, zkus se podívat na oceněné cenou Hugo, Locus nebo Nebula, tam si určitě něco zajímavého najdeš 🙂
Občas si vybírám podle autorů, někdy podle doporučení mých známých a kamarádů, ale úplně nejčastěji podle obsahu – když mě nějaká kniha zaujme, popřípadě jsem viděla film, chci si přečíst i knižní předlohu. Čas od času mi výběr úplně nevyjde, ale vzhledem k tomu, že si knihy vesměs půjčuji z knihovny, tak o nic nejde. Zato při nákupu knih jsem mnohem konzervativnější a než si koupím nějakou knihu od neznámého autora, třikrát si to rozmyslím. 🙂
Jasně, při půjčování to taky moc neřeším, ale když vím, že to budu muset dočíst a něco (nejlépe pěkného) o tom napsat, tak si chci být co nejvíc jistá. A pak přichází ten problém…
Ale však nemusíš psát recenzi na každou knihu, kterou přečteš, ne? Tedy pokud se nejedná o recenzentský výtisk, v tom případě je situace jiná.
Jo, nejvíc ze všeho to řeším právě u těch recenzních výtisků. Možná to beru moc zodpovědně, ale jo, když to mám psát pro někoho a nejenom sama za sebe, tak to řeším ze všeho nejvíc. Zvlášť od té doby, co jsem o tom mluvila s Ondrou Netíkem, kterýmu jako autorovi dost vadí, když píše recenzi někdo, kdo by si raději přečetl něco jiného, takže tomu buď nerozumí (ani se o to nesnaží) nebo to prostě zkritizuje (i když to samo o sobě není špatné, jen mu to nesedlo).
Jinak píšu recenze jen když se mi chce a mám čas 🙂
Zdravím,
v poslední době jsem četl (a recenzoval) několik výborných knížek, např. Lazarovy ženy (Stěpnova), Není zač (Glattauer) a Vodní andělé (Kallentoft).
J. Hofírek