Co četl Chris McCandless na útěku do divočiny?

chris mccandlessKdyž jsem si četla o životě (a smrti) Chrise McCandlesse, jehož příběh zdokumentoval Jon Krakauer v Útěku do divočiny, zaujalo mě, jak velký význam pro něj měly knihy. Inspirovaly ho názory pacifistů a odmítačů současné společnosti, stejně jako vyprávění dobrodruhů o životě na drsném americkém Severu.

Knihy byly to jediné, co si s sebou mimo věcí nutných pro přežití vzal, když odcházel do aljašské divočiny. Podtrhával si v nich pro něj důležité pasáže a dopisoval krátké poznámky. A co tedy četl Chris McCandless?

W. H. Davies: The Autobiography of a Super-Tramp

(první vydání 1908)

Podle této knihy si Chris vybral přezdívku – Alexander Supertramp. William Henry Davies (1871-1940) byl velšský básník a dobrodruh, v mládí se toulal po Americe a Británii, při cestě na Klondike přišel o nohu (bylo mu 27 let).

Ve své době a své zemi byl poměrně populární (obdivoval ho D. H. Lawrence i G. B. Shaw, umístil se v žebříčku BBC „100 velšských hrdinů“, obdržel čestný doktorát). Ve své autobiografii popsal svoje toulavé mládí.

V češtině žádná kniha W. H. Daviese nevyšla a je tu prakticky neznámý.

Jack London: The Call of the Wild

(Volání divočiny, první vydání 1903)

Jack London (1876-1916) byl americký dobrodruh, tulák a spisovatel. Účastnil se zlaté horečky na Klondiku, ale neměl v ní úspěch. Svoje zážitky dokázal zakomponovat do originálních povídek a románů, většinou z americké divočiny.

Psal i o divočině jižních moří, napsal sociální román Železná pata a autobiografické úvahy o své závislosti Démon alkohol. Do češtiny jsou Londonovy knihy překládané hodně a často, k dostání jsou i verze ve zjednodušené angličtině.

Volání divočiny vypráví o psu Buckovi, který se z domácího mazlíka na jižanské farmě změní na „prvotní bestii“ na drsném Severu (toto sousloví si Chris podtrhnul). Na tento román navazuje i kniha White Fang (Bílý tesák), dál Chris četl povídky Moon-Face (Úplněk), To Build a Fire (Rozdělat oheň) a knihu Brown Wolf (Hnědý vlk), která obsahuje povídky o zvířatech, které Jack London poznal na svých cestách po severu Ameriky.

Michael Crichton: Terminal Man

(Člověk na konci, první vydání 1972)

Michael Crichton (1942-2008) byl úspěšný americký spisovatel a scénárista, který se zaměřoval na žánr sci-fi. Podílel se na tvorbě seriálu Pohotovost, napsal předlohu k filmu Vikingové (The 13th Warrior), Ztracený svět, Jurský park a další.

V Člověku na konci uplatnil svoje znalosti medicíny a stejně jako ve svých dalších knihách upozornil na možnost zneužití vědy a moderních technologií (hlavní hrdina se místo vyléčení stane nezvladatelným kyborgem). V roce 1974 byla kniha zfilmovaná.

Louis L’Amour: Education of a Wandering Man

(první vydání 1989)

Louis L’Amour (1908-1988) byl autor dobrodružných knih a klasických westernů, hodně z nich bylo zfilmovaných. Sám se od svých 15 let toulal po Americe i po světě a živil se, jak se dalo – a tato kniha je jeho autobiografií. Svoje zážitky a znalost americké divočiny uplatnil i při psaní dalších knih, proto působí tak autenticky.

V češtině vyšlo velké množství jeho westernů, v posledních letech třeba Železná spravedlnost nebo Potulný kovboj, jeho autobiografie ale zatím přeložená nebyla.

Boris Pasternak: Doktor Živago

(první vydání 1957)

Doktor Živago je román o životě v Sovětském svazu. Boris Pasternak za něj dostal v roce 1958 Nobelovu cenu. Hlavním motivem je vnitřní (tvůrčí) svoboda člověka.

Chris se o této knize několikrát zmiňoval ve svých dopisech, patřila asi k jeho nejoblíbenějším. Zatímco u nás (a v celém východním bloku) byla až do revoluce zakázaná, v USA byla poměrně populární – film z roku 1965, natočený podle ní, získal hned 5 oskarů.

V češtině od revoluce vyšla už 2x, mimo ní i Pasternakova poezie nebo jeho listy přátelům (kniha Papír odstínu slonové kosti).

Lev Tolstoj: Vojna i mir

(Vojna a mír, první vydání 1869)

Pro mě je Tolstoj rozporuplná postava. Chris jistě obdivoval jeho pacifismus, myšlenky nenásilí, zavrhnutí kapitalistických hodnot a to, že navzdory svému postavení byl ochotný fyzicky pracovat a žít stejně jako prostí lidé.

Já trochu namítám, že jeho vysněný svět byl rájem jenom pro chlapy, protože svou mladou ženu psychicky týral a bez mrknutí oka podváděl a usiloval o návrat společnosti, kde ženy jen rodí děti a starají se o rodinu a muži přemýšlejí a píšou knihy…

Chris vlastnil knihu Rodinné štěstí, která popisuje partnerský vztah během mládí a dospělosti z pohledu ženy, potom Smrt Ivana Iljiče, což je povídka o umírání, a známý román Vojna a mír, epopej o Napoleonovu tažení na Moskvu, zobrazující celou ruskou společnost.

V češtině vyšla většina Tolstého knih.

Henry David Thoreau: Walden; or Life in the Woods

(Walden aneb Život v lesích, první vydání 1854)

Thoreau (1817-1862) byl klasik přírodní prózy, zastánce silné osobní morálky a propagátor žití mimo společnost v divočině číslo jedna, takže bych se hodně divila, kdyby v tomto seznamu chyběl. Nechybí…

Walden je legendárním deníkem z autorova dvouletého pobytu ve vlastnoručně postaveném srubu v lesích poblíž Concordu. Jak sám píše: „Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života…“

Další zásadní Thoreauova kniha, která nesměla chybět v Chrisově batohu, se jmenuje O povinnosti občanské neposlušnosti. Jde o esej o absolutní nadřazenosti lidského svědomí nad státní mocí a o nutnosti nenásilného protestu proti zákonům, které nejsou v souladu s naší osobní morálkou.

V češtině si můžeme přečíst obě uvedené knihy a mimo nich i třeba sbírku esejů Toulky přírodou nebo popisy cest divočinou Mainské lesy.

Larry Collins & Dominique Lapierre: Oh Jerusalem

(Ó Jeruzaléme!, první vydání 1972)

Lapierre byl novinář a tulák. Ve své první knize popsal svoje cesty po USA s pár dolary v kapse (A Dollar for a Thousand Kilometers). Psal o slumech v Kalkatě (kniha The City of Joy byla i zfilmovaná), o tragédii v Bhópálu nebo o Sovětském svazu v 50. letech. Spolu s Collinsem napsali několik úspěšných knih, kde beletrizují skutečné události – kniha Ó Jeruzaléme! je o první izraelsko-arabské válce.

Priscilla Russel Kari: Tanaina Plantlore

(první vydání 1987)

Kniha o rostlinách Aljašky a jejich využitelnosti pro domorodé obyvatele – aljašské indiány Tana ze skupiny Athabasků. Pravděpodobně nejlepší kniha, kterou si mohl Chris s sebou vzít. Bohužel neobsahovala varování před konzumací bobulí, po kterých nakonec zemřel.

V češtině samozřejmě kniha nevyšla.

Knihy v češtině a slovenštině:

Jack London: Volání divočiny, Grada 2010

Jack London: Volání divočiny, Erika 2002 – obsahuje povídku Rozdělat oheň

Jack London: Bílý tesák, Albatros 2014

Jack London: Úplněk a jiné povídky, B. Kočí 1925

Jack London: Hnedý vlk, Príroda 1987 (slovensky)

Michael Crichton: Člověk na konci, Baronet 2004

Boris Pasternak: Doktor Živago, Odeon 2011

Lev Tolstoj: Vojna a mír, Odeon 2010

Lev Tolstoj: Rodinné štěstí, Svět sovětů 1968

Lev Tostoj: Dvě smrti, Havran 2003 – obsahuje povídku Smrt Ivana Iljiče

Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích, Paseka 2006

Henry David Thoreau: Občanská neposlušnost a jiné eseje, Paseka 2014

Larry Collins & Dominique Lapierre: Ó Jeruzaléme!, NLN 1993

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Co na to říkají ostatní?

Připoj se k diskusi

One reply to “Co četl Chris McCandless na útěku do divočiny?”

  1. To jsou věci…:-) Fakt zajímavé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *