Vymezení pojmu sekta a církev u různých vědců

• vymezil ideální typ “sekta”, který používal jako taxon, tedy měřítko srovnání
• sektu vymezoval vůči tomuto taxonu a v opozici k “církvi”
• sektu charakterizuje podle aspektu členství
• církev = inkluzivní skupina založená na tradici a předávání členství prostřednictvím svátostí
• sekta = exkluzivní sociální skupina, která si členy vybírá a tento výběr omezuje určitými kritérii; vymezuje se tak vůči okolní společnosti

• hlavní rys sekty je její marginální pozice vůči společnosti
• sekta je malá skupina, která se nachází v opozici vůči většinové společnosti, a realizuje svoje vlastní etické ideály
• v důsledku toho je exkluzivistická (v tomto navazuje na Webera)

• zvolil vývojové hledisko
• téměř každé náboženské společenství je v první generaci sektou, později se transformuje do podoby církve
• sekta = nestabilní, radikální organizace, která odmítá společnost a její hodnoty
• vznik a vývoj sekty považoval za záležitost třídního nebo sociálního konfliktu
• sekty poskytují zázemí pro sociálně slabší jedince; někteří z nich se ale díky vnitrosvětské askezi stanou postupně ekonomicky úspěšnými
• když se zlepší jejich sociální postavení, přestane pro ně být členství v sektě zajímavé a snaží se integrovat zpět do společnosti přechodem k církevní organizaci
• část členů přechod odmítá a zakládá novou, opět radikální sektu

• navázal na Troelschovu klasifikaci, ale přidal další kritéria
• sektu charakterizuje podle tří hlavních kritérií: míra inkluzivity, míra akceptace nebo odmítání hodnot společnosti a míra profesionalizace a byrokratizace personálu
• náboženské organizace dělí do sedmi kategorií: univerzální institucializovaná církev, univerzální rozptýlená církev, eklésie, denominace, etablovaná sekta, sekta a kult
• sektu popisuje podobně jako Troelsch jako krátkodobě existující, exkluzivistickou, konfliktní náboženskou skupinu, která se izoluje od společnosti a odmítá všeobecně uznávané hodnoty
• podle míry, s jakou odmítá společnost, dělí tuto kategorii na další tři podkategorie:
  a) akceptační sekta, která se dostává do konfliktu nechtěně díky své vlastní odlišnosti
  b) agresivní sekta, které vadí to, že její hodnoty nejsou uznávané, a proto má konfliktní postavení
  c) odmítavá sekta, která zcela odmítá společnost, uznává pouze vlastní etiku a praktiky, izoluje se a volí útěk od světa
• etablovaná sekta je přechodem mezi sektou a denominací; oproti sektě se více přizpůsobuje okolní společnosti, ale není tolerantní jako denominace
• pojem chápal dynamicky – jednotlivá náboženská společenství se mohou vyvíjet a měnit svoje postavení a zařazení do této klasifikace

• vycházejí z kritiky ideálního typu Maxe Webera
• kritizují také vícečetné typologie, protože obsahují nebezpečí, že některé zkoumané organizace mohou mít nebo nemít jen část rysů a může nastat problém s jejich zařazením
• vycházejí z jediného hlediska: míry napětí mezi náboženskou organizací a většinovou společností; toto hledisko pojímají v kontextu vývoje náboženské skupiny
• definují typ “náboženské hnutí” (snaží se vyvolat nebo zabránit vyvolání určité společenské změny) a oproti němu typ “náboženská instituce” (na sociální změnu se adaptovala a potvrzuje ji)
• náboženské organizace se pohybují na škále od sekty po církev, přičemž sekta je v konfliktu se společností a církev je etablovaná
• sektu chápou jako deviantní skupinu, která se zcela odchýlila od převládajících norem
• odlišují sektu a kult, kdy je důležité hledisko jejich vzniku: sekta vznikla odštěpením od jiné náboženské skupiny, kult je inovativní

• nedefinuje “sektu”, ale “sektářské znaky”
• skupině, ve které se tyto znaky vyskytují ve větší míře a intenzitě, můžeme potom říkat “sekta”
• některé z těchto znaků lze nalézt i u organizací, které jsou všeobecně chápané jako církev – můžeme tedy říct, že ani podrobné vyjmenování znaků nám nepomůže určit, jestli je skupina “sektou”