K četbě této knihy mě přivedla velká popularita celé série a osobnost spisovatele Christophera Paoliniho, který začal psát jako velmi mladý, takže můžeme během četby sledovat jeho literární vývoj. Sama upřednostňuju fantasy jiného druhu (třeba J. R. R. Tolkiena, R. Holdstocka nebo G. R. R. Martina), také se už nemohu věkem počítat do cílové skupiny čtenářů této série (cíleno je spíše na náctileté), ale o to víc jsem byla zvědavá: dostojí tato kniha popularitě, která ji předchází, a dokáže zaujmout i náročnějšího čtenáře?
Nemůžu říct ani jasné ANO, ani NE. Kniha se mi četla příjemně, ale nedokázala mě nadchnout. V hodnocení bych jí dala tak 60 % – ano, je čtivá, děj pěkně plyne a některé momenty jsou velmi zajímavé. Ale jako celek je příliš rozvleklá – kdyby skoro každý dialog nebyl psaný s takovou snahou, aby čtenář přesně pochopil, co si postava myslí (schválně, jak běžně mluvíte? třeba se svým kamarádem? já bych se vsadila, že vaše věty nevypadají jako ze školní slohovky), a kdyby ubylo nekonečných politických debat, ze kterých stejně vyplývá jen to, že postavy a možná i sám autor jsou docela bezradní, protože nedokážou najít žádnou zázračně skvělou alternativu k údajné Galbatorixově hrůzovládě, vlastně mi z toho vyplývá, že to uspořádání světa nebude po jeho svržení pro obyčejné lidi o nic lepší, než bylo… – tak by byla kniha alespoň pro mě nabrala na zajímavosti a dynamičnosti.
Jenomže by asi ztratila úplně směr a ospravedlnění pro to obrovské povstalecké tažení a konečné ovládnutí světa “dobrem”, takže je dobře, že je taková, jaká je. I přes tu rozvleklost a jistou naivitu a nedobroušenost zůstává pěkným odpočinkovým počtením pro mladší i starší čtenáře. I když se trochu obávám, že mladším by mohly vadit scény děsivého mučení Nasuady a starším zase naprostá bezerotičnost ve vztazích… Ale co. Já jsem si četbu až na pár momentů, kde děj ztrácí na tempu nebo logice, vlastně užila.
Celou recenzi i s ukázkami z knihy si můžete přečíst na
Jak vidíte Paoliniho sérii o dračích jezdcích vy? Je to pro vás ANO nebo NE?
Christopher Paolini: Inheritance
Série: Odkaz dračích jezdců 4
Původní vydání: Inheritance, USA, 2011
České vydání:Fragment, Praha 2012
Překlad: Olga Matúchová
Web knižní série: http://www.alagaesia.com
Připoj se k diskusi
6 replies to “Paolini: Inheritance”
ja som cital original v EN (http://www.eurobooks.sk/sk/produkt/55509/Inheritance/) aj preklad. aj ked original mi prisiel kusok lepsi, nejednalo sa o najhorsi preklad aky som kedy videl a stravitelny bol aj ten. horsie to je uz so samotnym pribehom, je to take jedno klise za druhym. ci je to Paoliniho nevyzretostou ako mladuckeho autora, alebo niecim inym … netusim. uplne to cle podla mna nakoniec zabil ten koniec, kde si uz len lietal Eragon na drakovi a na par strankach sa autor rozpisoval o tom co sa deje “po” pribehu ako takom. to bolo jedine pre mna kusok prekvapive, len stale neviem ci prijemne (osobne by som to tam asi vobec nedaval).
ale tak citat sa to da 🙂
Jj, ten konec po konci byl takový… klišoidně srdceryvný (jak se loučí s Nasuadou) a patetický – měla jsem pocit, že je Eragon braný jako Spasitel (to odpuštění nepříteli, sebeobětování). Možná si ale autor dělal můstek k dalšímu pokračování. Kdo ví…
Jinak o té klišovitosti píšu ve zbytku recenze na Vaše literatura: “… tak triumfální vítězství, až se čtenář začíná nudit a při Eragonově arogantní větě “kdybys věděl, kdo jsme, neodvážil by ses nám postavit” potají fandit jeho nepřátelům, aby byli alespoň tak silní, aby byl postup k vítězství trochu méně přímočarý. Pobaví se tak alespoň líčením děje z pohledu dračice Safiry nebo postavou bylinářky Angely, jejíž slova často rozbíjejí dějová klišé (“Měli bychom být opatrní – pobaveně zachrochtala – Jak jinak?”). Jako by si autor uvědomil, že plytkým a předem odhadnutelným příběhem se náročnějším čtenářům nezavděčí, a sám se snažil vyklouznout ze stylu, kterým začal psát ve svých začátcích.”
No mě Paolini naštval tím, když vyhlásil, že píše trilogii a skončil u čtyř dílů. To mi přišlo jako hrozná zrada a ošklivej marketingovej tah a to prostě nemám ráda 🙂 Ale první tři díly jsem četla, nebyly špatný, a i k tomu poslednímu se snad časem prokoušu 😉
O přečtení této série jsem uvažovala, nicméně zatím jsem se k ní nedostala. Všichni jsou nadšení, tak budu doufat že i u mě bude mít kniha úspěch 🙂
V podstate s vami súhlasím , tieto knihy ( ODJ) boli moje úplne prvé a tak som od nich veľmi veľa očakával , prvé dve sa mi páčili, tretia bola úplne (pre mňa) zbytočná , bol som sklamaný z Inheritanca kde asi posledných 200 strán bolo pre mňa “utrpením” , doslova som sa nútil k dočítaniu … s toho vyplýva, že si to už asi nikdy neprečítam