Svět po koronaviru (1. část): krize a stabilita

Krize je vždy šokující. Tím víc, čím si byla společnost jistější tím, že žádná krize přijít nemůže nebo že je tak stabilní, že je na jakoukoliv krizi dostatečně připravená. Jenomže to je vždy to nejhorší, co si společnost nebo jednotlivec může myslet. Krize přijde dřív nebo později nakonec vždy. A může být tak silná, nebo v některém svém aspektu tak překvapivá, že se na ni nelze na 100 % připravit.

Jediné, co potom můžeme udělat, je krizi využít ve svůj prospěch. Jak? V případě jakýchkoliv změn může jedinec i společnost reagovat jen dvěma různými způsoby: nehybností, negativitou, lpěním na starých vzorcích a jistotách (regresí), nebo dynamikou, vývojem, přemýšlením o možných změnách a jejich uvádění do reality (progresí).

Každá krize v sobě totiž vždy přináší možnost změn a transformace. To věděli už staří šamani a mystikové téměř všech náboženství světa, stejně tak i moderní filozofové a vědci. Samo slovo krize pochází z řeckého slova „krino“, které znamená „vybírat, posuzovat, měřit mezi dvěma opačnými variantami“. „Krisis“ potom vyjadřuje rozhodnou chvíli nebo dobu. Chvíli rozhodnutí mezi jednou a druhou možností. Chvíli, kdy nelze jen stát – nehybně jsme stáli až dosud. Teď je vše v pohybu, vše se mění a nutí nás, abychom se změnili také.

Není to jednoduchá chvíle. Naše jistoty padly, náš způsob života a řešení obvyklých problémů selhal, možná selhala i vláda a další složky, na které jsme se dosud spoléhali. Byly odhaleny nedostatky a slabiny. Všechno, co nebylo dostatečně stabilní, se hroutí. A lidé panikaří a volají po větší jistotě a silnější vládě – ale je to skutečné řešení? Co si může z krize odnést každý z nás, společnost, jak se můžou změnit naše zvyky a postupy – k lepšímu?

Stejně jako po velkých povodních v roce 1997 byly vypracované protipovodňové plány a postavena různá protipovodňová opatření, tak i dnešní krize musí vést ke změnám. Problematika přenosu neviditelného a vysoce nakažlivého viru je ale mnohem komplexnější než zabránit v rozlití několika řekám. Jsme na začátku a naše vláda a další složky řeší akutní věci, jako zásobování ochrannými pomůckami a izolaci prostoru i jednotlivců, ale už teď experti upozorňují, že je nutné společně s touto operativou řešit i změny a opatření v ekonomické oblasti a dalších oblastech. A že tato opatření budou platit delší dobu v řádu měsíců až let a možná že některá z nich změní naši společnost už jednou provždy.

Pojďme zkusit malý brainstorming. Co vidím jako možnosti a možné změny já, která se pohybuji mezi přírodními alternativci? Je možné, že současná krize přímo nahrává řešením, po kterých tito alternativci (alternativní stavitelé, příznivci alternativního školství, permakulturisti, ekologové atd.) – tedy lidé, kteří se snaží žít v co nejmenší závislosti na státu a dalších oficiálních strukturách a v co největší sounáležitosti s přírodou – volají už dlouho, právě s ohledem na lepší možnosti při čelení případným krizím?

1) Zásoby a stabilita

Na začátku krize, tedy v den, kdy vyšel o krizi článek v nejčtenějším deníku, ve kterém byla i poměrně dobrá rada, aby se lidé předzásobili trvanlivými potravinami, si mnoho lidí uvědomilo, jak málo je jejich vlastní domácnost připravená na cokoliv a po hlavě se vrhla do obchodů. To mělo za následek prázdné regály, jev u nás už 30 let zcela nevídaný – a to probudilo paniku u dalších lidí.

Podle mého názoru není na rozumném předzásobení nic špatného. Naopak – přivodí to určitou stabilitu a tím uklidnění psychiky. Funguje to podobně jako doporučený finanční polštář, na který ale většinou myslí pouze podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné – aby člověk mohl pracovat se stále stejnou pohodou, myslet i na vzdálenější budoucnost a rozvíjet svoje podnikání směrem, jakým sám chce, měl by mít zajištěné financování svého života na 3 až 6 měsíců.

Zaměstnanci se naproti tomu většinou spoléhají na stálost své výplaty, případně dlouhou výpovědní lhůtu. Stejně tak většina lidí se spoléhá na to, že jim stát zajistí přísun potravin a dalších nutných věcí. Nepočítají ani s krátkodobým výpadkem zásobování (přitom v případě totálního výpadku by za cca 2 dny nebylo ve městech v prodejnách téměř žádné jídlo, vše se neustále naváží), natož s dlouhodobými problémy. Na zásoby myslí hlavně lidé, kteří mají hůře dostupné obchody (např. na vesnicích), a lidé, kteří pamatují období nedostatku.

Když jsem uvažovala o tom, proč někteří lidé začali hned při první zmínce o krizi panikařit a shánět zásoby, uvědomila jsem si, že hledají způsob, jak sami sebe stabilizovat v předtuše přicházející nestability. Naskladnit pár kilo těstovin je ovšem ke stabilizaci velmi málo. Založit svoje obydlí a život tak, aby byl co nejstabilnější, tedy co nejméně závislý na vnějších okolnostech (i při možné krizi), je přitom doménou právě alternativců a permakulturistů.

Začíná to tím, že člověk, rodina či společenství vlastní pozemek a dům, ve kterém bydlí. Jistě že i o tohle může přijít (např. znárodněním, vyvlastněním), ale pořád je to nejsilnější způsob, jak stabilizovat svoje fyzické bytí. Nemusíte myslet na to, že máte každý měsíc zaplatit nájem. Nemusíte se bát, že se někdo rozhodne vás ze svého bytu vystěhovat prostým podáním výpovědi z nájmu. Na pozemcích můžete vypěstovat aspoň nějaké potraviny a v případě krize tak významně podpořit stav svých zásob. Pokud vlastníte i les, máte postaráno také o palivo.

I dům samotný je dobré mít co nejméně závislý na dodávce energie odjinud. Jak stabilní by byl váš byt, kdyby došlo k výpadku proudu nebo plynu, k přerušení dodávek teplé vody či tepla? Kdo má vlastní zdroj energie a tepla (solární panel, větrník, bioplyn, naskladněné palivo…), ten aspoň dočasně vyhrál. Pomůže i to, když máte dům postavený tak, aby na svůj provoz potřeboval jen minimum energie, nebo ještě lépe – v nouzovém režimu nepotřeboval žádnou energii mimo tu, kterou jsme schopní sami vytvořit či přinést. A co voda z vlastní studny? Stejně tak je lepší mít sklad zavařených, sušených, primitivně (ve sklepě, v krechtu) uskladněných potravin než potraviny mražené (opět je potřeba udržovat energií zvenku).

Zásadní přitom je to, že na toto všechno je dobré myslet dávno před tím, než přijde nějaká krize. Stabilita a nezávislost na vnějších okolnostech totiž přináší do života pocit skutečné svobody.

Stejné poučení by si mohly vzít regiony a státy. Teprve v této chvíli nám dochází, jak jsme podkopali svoji stabilitu tím, že jsme přesunuli výrobu strategicky důležitých věcí do jiných zemí – dokonce do zemí, které se k nám nechovají jako k partnerovi, a zároveň nemysleli na uložení dostatečné zásoby těchto komodit. Ne všechno jde hromadit a není potřeba všechno pěstovat a vyrábět v době, kdy žádná krize není, ale je nutné mít dostatečné záložní plány a kapacity a pružnost pro rychlou reakci tak, aby bylo možné třeba ze dne na den přehodit výhybku a všechny výrobní kapacity přesměrovat k výrobě těchto strategických věcí.

A pokud to zatím nemáme nastavené, tak alespoň pobídnout domácí výrobní linky k tomu, aby místo přemýšlení o propouštění svých zaměstnanců začaly tyto chybějící pomůcky co nejrychleji vyrábět – nejlépe tím, že od nich začne stát tyto chybějící výrobky vykupovat za motivující cenu (státní zakázky). Tím se zajistí nejen větší nezávislost na třetích zemích, ale zároveň se podpoří domácí firmy a jejich zaměstnanci.

V dalších částech:

• práce a škola
• technologie, finance, stát
• zdraví
• ekologie
• společnost a spolupráce