Současnost sibiřských šamanů: Šorové – postavení a vývoj (1. část)

V poslední době se na nás valí mnoho smutných informací o kácení deštných pralesů Amazonie a likvidaci místních „odbojných“ domorodců. Zprávy přicházejí i z Bornea, kde zuří boj o plantáže palem olejných, z Číny, kde je systematicky ničená etnická identita muslimských Ujgurů, nebo z Barmy, kde se totéž děje Rohingům. Jen o původních sibiřských šamanistických obyvatelích se příliš nemluví… Přemýšleli jste někdy o tom, jestli ještě žijí? A jak?

Malé národy Severu

V Rusku je v tomto směru situace nejednoznačná. Alespoň zdánlivě je vše v pořádku – 17. dubna 2006 byl schválený federální zákon, který vyjmenovává některé původní etnické skupiny, které dostávají určité výhody – daňové úlevy, možnost odmítnout vojenskou službu či lepší přístup ke vzdělání. Konkrétně jsou jmenovaní např. Čukčové, Evenkové, Něnci a také Šorové, o kterých je tento článek. Tyto skupiny jsou v zákoně souhrnně nazývané „Původní malé národy Severu, Sibiře a Dálného východu Ruské federace“ (Коренные малочисленные народы Севера, Сибири и Дальнего Востока Российской Федерации).

Tato etnika jsou sdružená v Asociaci domorodých obyvatel severu, Sibiře a Dálného východu Ruské federace (AKMNSS) a v Ruské asociaci domorodých obyvatel severu (RAIPON). Prezidentem RAIPONu je Něnec Grigory Petrovič Ledkov. Mimochodem, od roku 2011 je poslancem státní Dumy za Putinovu stranu Jednotné Rusko.

Šorské etnikum můžeme najít v Kemerovské oblasti. Toponymum „Kemerovo“ podle vědců vychází z turkického slova „Kemer“, což znamená „pás“, „horský svah“. Zde obývají Šorské pohoří (Горная Шория) na středním toku řeky Toma. V současné době je tato oblast součástí okresů Taštagol, Meždurečensk a Novokuzněck v oblasti Kemerovo. Někteří žijí také v okresech Askiz a Taštyp v sousední Chakassijské oblasti.

Šorové patří k turkickým etnikům, která jsou rozšířená od Středozemního moře až na Dálný východ, kde víc připomínají Tibeťany než Turky. Mimo Turků sem patří Uzbekové, Kyrgyzové, Kazachové a ze sibiřských etnik Čuvaši nebo Jakuti. Z čínských potom už zmínění Ujguři. Šorové hovoří šorským jazykem, který je součástí turkické jazykové skupiny, podskupiny „chakass“ (jako čínští Ujguři nebo blízcí Chakassijci).

Politika a uhlí

Etnikum se formovalo z turkických kmenů vstřebáním altajských, mongolských, samojedských a jenisej-kyrgyzských vlivů. Osady na území obývaném Šory jsou staré až 5000 let, kdy tudy procházely důležité stezky. Obdivné zmínky o těchto lidech jsou zachované i ve starověkých čínských kronikách.

Od 6. do 9. století byli Šorové součástí prvního a druhého Turkického kaganátu, který vznikl sjednocením deseti turkických kmenů (společně např. s Ujgury). Ve 12. století se oblastí přehnala Čingischánova vojska, později Zlatá horda. V 15. a 16. století zde působil Sibiřský chanát, islámský stát turkických Tatarů, tedy i Šorů.

Rusové pronikli na Sibiř až v polovině 16. století, v době panování cara Ivana IV. Hrozného. Nejstarší město v Kemerovské oblasti, Kuzněck (Novokuzněck), bylo založeno až v roce 1618 jako předsunutá základna na řece Toma u ústí do Kondomy. Dnešní hlavní město oblasti, Kemerovo, bylo v 17. století jen zastávkou na cestě k carské pevnosti Tomsk, založené na počátku 17. století na řece Toma. V té době do oblasti přicházeli první ruští osadníci: rolníci, lovci, kozáci, misionáři. Na rozdíl od centrálního Ruska zde nikdy nebylo zavedeno nevolnictví.

Rozvoj (i když to je velmi diskutabilní…) přišel s počátkem těžby černého uhlí v 18. století. V té době byla většina oblasti pod carskou jurisdikcí. Po Říjnové revoluci zde byl vytvořený průmyslový komplex Ural-Kuzbass (Кузнецкий бассейн – Kuzněcká pánev), postaveny koksárny a chemické továrny, hutní závod a mnoho nových dolů. Kvůli stavbě a důlní činnosti došlo tehdy poprvé k hromadnému vysídlování původních obyvatel, zmiňováni jsou Kazaši a Kyrgyzové. Většina stavitelů těchto komplexů byli rolníci nebo vězni.

Ve 30. letech 20. století řádil v oblasti velký hladomor, který vyústil v několik případů kanibalismu. V roce 1939 byl po pouhých 14 letech existence zrušený autonomní Gorno-šorský národní okres. Podle článku Umíráme tiše. Jak domorodé obyvatelstvo Sibiře zmizelo z webu sibreal.org, který nedávno sepsala Inna Kin, mělo právě toto devastující následky pro další pokračování šorského etnika. Šorové ztratili právo na sebeurčení a oblast zaplavili lidé jiných národností. Navíc byl na jejich území zřízen „Šorlag“ – pracovní tábor, kterým prošly až 2 miliony lidí.

Během II. světové války se Kuzbass stal největším dodavatelem uhlí a kovu pro armádu. I pro tento přínos byl kraj vyňatý z Novosibirské oblasti a ustanovený jako samostatná Kemerovská oblast. Kemerovo se během necelých sta let rozrostlo z několika osad do podoby průmyslového města s půl milionem obyvatel, chemickými a průmyslovými továrnami. S centrálním Ruskem oblast spojuje Transsibiřská magistrála.

Po zániku SSSR část těžkého průmyslu zkrachovala, v oblasti se přesto dál těží i vyrábí, před pár lety tu opakovaně padaly rekordy v množství vytěženého uhlí. Jen v roce 1999 bylo na Kuzbasse otevřeno 15 nových dolů, od roku 2003 tu stojí i ropné rafinerie. Působí zde např. polostátní Gazprom Dobyča Kuzneck (Газпром добыча Кузнецк), který zde těží metan, soukromá Sibiřská uhelná a energetická společnost (SUEK) a další. Část zdejších podniků ze strategických důvodů zůstala státní. Problematická je bezpečnost, v letech 2007 až 2010 v oblasti při důlních neštěstích zahynulo na 170 horníků.

Pokračování příště.

Zdroje:

Inna Kim: „Umíráme tiše.“ Jak domorodé obyvatelstvo Sibiře zmizelo. („Мы тихо вымираем“. Как исчезает коренной народ Сибири) https://www.sibreal.org/a/30317951.html

Šorové. http://www.raipon.info/peoples/shors/shors.php

Wikipedia a další